CINNAMON DIAMONDS

Darlen a její první aport zvěře

Jak už jsem jednou psala, od září jsme se s Darlenkou začaly zase věnovat výcviku a přípravě na zkoušky, které nás čekají v příštím roce. Cvičíme hlavně hledání, ze začátku to bylo jako na houpačce, jeden den jsem si říkala, že můžem na vlohy z fleku a druhý den se mi nechtěla hnout od nohy. To byla ale asi i dost moje vina, protože jsem to s výcvikem přeháněla. V současné chvíli toto trénujeme tak 2krát týdně a je to určitě lepší.

A další věc, kterou cvičíme, jsou samozřejmě aporty. Dá se říci, že základy s kozlíkem a dummy má Darlen zvládnuté docela slušně. Proto jsem se rozhodla pomalu, ale jistě přejít na aport zvěře. Jenže to byl kámen úrazu. Sehnat někde králíka, žádná sranda. Proto jsem byla moc ráda, když jsem dostala nabídku od Martinky Šoupalové (CHS Z Pelestrovských lesů), s tím, že má ještě jednoho králíka v mrazáku, takže můžeme s Darlen přijet a společně pocvičit. Neváhala jsem a tuto nabídku s radostí přijala, Martina s Bashou mají totiž za sebou většinu zkoušek, takže pro nás to byla velká příležitost se něco přiučit, což se taky stalo.

Vydaly jsme se za holkama do Havlíčkova Brodu. Martina nás zavedla na krásná místa uprostřed Pelestrovských lesů, nejprve jsme zvládly procházku, vyzkoušely jsme i společné hledání Darlenky a Bashy a pak už následoval králík.

Martina nám nejdřív s Bashou předvedla, jak to má vypadat, Basha je šikovná všestranná fena, takže aport králíka je pro ni radost, krása koukat:) Já jsem byla na 99% přesvědčena, že Dara bude dělat ofuky a že ten den třeba ani králíka nevezme. Proto jsme zkusily první aport na řemeni, kdy jsem ji vedla ke králíkovi a u něho dala povel aport. Darča v tu chvíli králíka vzala rychle ze země pěkně na plnou mordu a pokračovala na vodítku vedle mě.  Potom mi pěkně předsedla a zajocha předala. Stála jsem tam a nevěřila vlastním očím:) Stejně samozřejmě pak předvedla Darlen několikrát aport pohozené, zvládla stejně skvěle i ztracenou, a tak jsme se nakonec rozhodly vyzkoušet i vlečky. Nejdřív jen kratší a bez toho, aby Martina zůstala ležet v trávě za vlečkou. To bylo moc pěkné, Darlen šla pěkně po stopě a králíka přinesla, jakoby se nechumelilo. Potom jsme zkusily ještě jednu opravdovou vlečku. Tu Darča nejdřív nepochopila a myslela si, že hlavním cílem je najít Martinu schovanou v trávě a pořádně ji přivítat. Vrátila se pak celá šťastná za mnou, jako že už ji má:) Tak jsem ji vyslala po stopě podruhé a to už opět přinesla králíka moc pěkně. Martina mi ani nechtěla věřit, že jsme ještě na zvěři necvičily a moc Darlenku chválila. Byla jsem na ni tááák pyšná!

Králíka jsme si nakonec odvezly domů, ještě ve středu jsme na něm pocvičily a teď už je zase v mrazáku, na příště:)

Ještě jednou bych chtěla moc moc poděkovat Martině a Bashe, za nabídku pomoci, za čas strávený s námi, za všechny rady a pomoc a v neposlední řadě za králíka!!!

A krom výcviku samozřejmě vycházkujeme, víkendy si holky užívají společnýma hrátkama, v týdnu chodíme na vycházky s Ebi a Majdalenkou a jejich páníky. Vzhledem k tomu, že Darlenka hárá, tak jezdíme raději za město, kde není tolik pejsků a já jsem tak klidnější. A tak se teď máme:)

V tomto roce už neplánujeme nic zvláštního. Výstavy jsem kvůli hárání nehlásila, zkoušky budou na jaře… Ale nějaké ty fotky ze zimy a Vánoc určitě pak na stránky přibydou:)