CINNAMON DIAMONDS

Aktuality

Jsou věci, o kterých by se mlčet nemělo, aneb jak jsem ztratila Darlenku

Koncem listopadu jsme s Darlenkou navštívily MVDr. Beránka v Pardubicích, protože Darlenka měla problém s levým okem, na které přestala vidět, oko bylo bolestivé, zakalené a jakoby vypoulené. U MVDr. Beránka byl po důkladném vyšetření Darlence diagnostikován glaukom na levém oku, s tím, že se jedná o PRIMÁRNÍ, tedy GENETICKY PODMÍNĚNÝ glaukom. Hned při této první návštěvě u MVDr. Beránka byla Darlence diagnostikována genetická predispozice pro vznik glaukomu s uzavřeným úhlem na obou očích, na pravém oku v tu dobu neměla klinické příznaky. Do té doby jsem o této nemoci nikdy neslyšela. Ještě když jsme poprvé odjížděly od specialisty z Pardubic, myslela jsem, že vykapeme ty troje infuze a vše bude v pořádku. Až postupně jsem se dozvídala, ať od pana doktora Beránka, tak z internetu, že tak jednoduché to nebude. Glaukom vlastně znamená, že v postiženém oku se tvoří vysoký nitrooční tlak, protože kanálky pro odvod komorového moku jsou ucpané, komorový mok nemá kudy odtékat a v oku se hromadí. Oko se vypoulí, zakalí a začne se jakoby zvětšovat, vypadá to, že oko začíná vylézat z důlku. Vše je velice rychlé a je velmi důležité co nejdříve zahájit léčbu, protože pro psa je toto velice bolestivé.

V levém oku se nám podařilo nitrooční tlak cca po 2 týdnech jakž takž zredukovat, nejdřív pomocí infuzí, potom už stačily i speciální kapky. Darlenka na oko neviděla, bylo vidět, že oko je nemocné, vypoulené, ale nijak zvlášť ji to nebolelo ani neomezovalo. Pravé oko bylo v tu dobu "zdravé", viděla na něj, takže normálně fungovala. Užili jsme si ještě i moc pěkné Vánoce, i když v podvědomí samozřejmě velké obavy z této nemoci stále hlodaly. Večer 12. 1. se pak bohužel glaukom projevil i na oku druhém. Darlenka oslepla doslova z hodiny na hodinu, myslím, že nemusím popisovat, jak strašně vyděšená jsem byla, strašná bezmoc. Začala jsem okamžitě kapat kapky i do druhého oka, druhý den jsme okamžitě vyrazily směr Pardubice jako už tolikrát před tím, zrak do pravého oka se částečně vrátil. Jenže vše se začalo chovat najednou strašně nestandardně.

Po kapání kapek byl v pravém oku tlak naopak příliš nízký, museli jsme snížit dávkování, jenže to mělo za následek opětovné oslepnutí a návrat bolesti, opět navýšení dávkování, podtlak, snížení dávkování a opět slepota. Následně pak vše zase vylítlo do desetinásobných hodnot a začaly opravdu velké bolesti. Postup měl být stejný jako v listopadu, nejprve kapačky a potom měly přijít na řadu kapky. Bohužel ale tentokrát ta léčba nefungovala. Na infuze jsme chodily několik dní vkuse, čím déle je Darlenka dostávala, tím méně účinkovaly. Stáhly tlak na několik hodin a druhý den byly hodnoty tlaku opět vysoké a Darlen měla opět obrovské bolesti. Jezdili jsme stále k odborníkovi do Pardubic, moc se snažil nám pomoci, nic nezabíralo, bolestivost byla čím dál větší. V úterý 27. 1. proto Darlenka podstoupila v narkóze nějaký zákrok, kdy ji pan doktor Beránek píchal přímo do očí nějakou látku, která měla alespoň částečně zprůchodnit kanálky. Nasadil silné steroidy a doufali jsme ve zlepšení. Další varianta jak ten tlak snížit už nebyla. Bohužel to opět nezabralo. Den na to přestala účinkovat víceméně zcela i infuze, zabrala tak na necelé 2 hodiny a Darlen se potom opět vracely silné bolesti. Díky silným steroidům jsem ji nemohla dát ani nic proti bolesti, neslučuje se to. Ale při tak vysokém nitroočním tlaku by stejně zřejmě už nic moc nepomohlo. Ve čtvrtek 29. 1. ráno jsem přišla k zrzkám do pokoje, Darlen stála uprostřed pokoje, třásla se bolestí, už mě vůbec nevítala, nechtěla se ani pohnout, každý pohyb vyvolával strašnou bolest v těch očích. Jak jsem se jí dotkla, začala kňučet, lehla si do klubíčka a dala mi hlavu na klín a já jsem najednou věděla, že už nemůžu čekat ani minutu. A tak nakonec přišlo mé rozhodnutí, nejtěžší rozhodnutí v životě, nechat Darlenku odejít.

Existovaly ještě varianty, kdy by se chemicky nebo laserem ukončila nějaká nervová spojení v oku a tím by se přestal tvořit ten komorový mok. Umrtvily by se tak i oči. Jenže by trvalo minimálně ještě 3 týdny, než by se tlak přestal tvořit, 3 týdny neskutečného utrpení, kdy Darlence nezabíralo na snížení tlaku už vůbec nic, toto u nás už nebylo možné. Navíc prý v těchto případech potom často dochází k tomu, že se tvoří záněty, protože oči jsou mrtvé a jakoby najednou tělu vadí. Další variantou bylo vyndání očí. I to jsme samozřejmě zvažovali. Ale vzhledem k tomu,že se do poslední chvíle vyvíjelo vše tak strašně nestandardně, Darlen nereagovala vůbec na léčbu, vůbec vlastně nevíme, jak a co by se dělo v případě zmíněných operací. Během léčby jsem ji nechávala dělat i nejrůznější testy, na boreliózu, celkový krevní obraz, atd. Nic se neprokázalo. Sám pan doktor Beránek mi říkal, že u některých plemen ten glaukom není zas až tak vzácný, a že většinou se daří po zaléčení ten tlak nějakým způsobem stabilizovat a medikací pak celý život zvířete držet na přijatelných, nebolestivých hodnotách, psi jsou slepí nebo oslepnou časem. U Darlen to tak nebylo. Sám pan doktor mi také řekl, že co se týká bolestivosti, je glaukom jedno z nejbolestivějších onemocnění (nejen očí) vůbec. A ta moje zrzavá holčička si musela toto všechno vytrpět, je mi z toho až zle, nikdy nezapomenu, jak tam tak stála a třásla se bolestí. To si opravdu nezasloužila. :/

Glaukom je jedno z nejzávažnějších onemocnění očí, které velmi často končí slepotou. Glaukom může vzniknout jak v důsledku nějakého zranění nebo onemocnění, to je potom tzv. sekundární glaukom. Druhým typem glaukomu, který měla právě Darlenka, je tzv. Primární, geneticky podmíněný glaukom, kdy ke zvýšení nitroočního tlaku dochází bez nějakého dalšího onemocnění. Genetická predispozice pro glaukom, který měla Darlenka, spočívala v tom, že měla na obou očích již od narození zúžené kanálky pro odvod komorového moku. Dědičnost u této predispozice bohužel není vůbec jasná. Neexistuje vyšetření DNA, které by toto onemocnění u daných jedinců a jejich potomků odhalilo, nexistuje nějaké jasné pravidlo jak se nemoc předává, či nepředává dál. Navíc, pokud pes „disponuje“ touto predispozicí, nemusí se toto za celý život psa vyvinout ve skutečný glaukom. Dle slov pana doktora není jasné, z jakého důvodu se u jednoho jedince ta predispozice v glaukom vyvine a u druhého ne. U nás v tom zřejmě hrála velkou roli hormonální nerovnováha, někdy to zas může být důsledkem nějakého zánětu v oku, se kterým by se ale třeba zdravý pes bez predispozice popral bez následků. Doktoři ze svých zkušeností odhadují, že je několikanásobně větší množství jedinců s predispozicí, u kterých se glaukom nevyvine, než těch, kteří jsou pak glaukomem skutečně důsledkem predispozice postiženi. Toto je dobrá zpráva pro někoho, kdo by u svého psa byť třeba náhodou, predispozici, objevil – neznamená to automaticky, že pes bude v budoucnu glaukomem skutečně postižen. Na druhou stranu, je toto velice nebezpečné. Jedinec s predispozicí bez projevu glaukomu totiž potom může v chovu toto předávat na své potomky. Dle slov pana doktora Beránka, cituji: „Jsou práce, které zachytávají v genealogickém profilu 10% populace rodiny s onemocněním glaukomu, ale vyšší procento s pozitivním nálezem bez projevů klinických“. Velmi nebezpečné u zúžených iridokorneálních úhlů je také to, že pokud se vyvine predispozice v samotný glaukom, je to až ve středním věku psa, nejčastěji až mezi 4. a 7. rokem života psa. V té době může mít chovný pes už několik vrhů potomků, stejně tak případně i chovná fena. Glaukom je onemocnění nevyléčitelné. Pokud se přijde na predispozici, nedá se nijak preventivně zasáhnout tak, aby glaukom nevypukl. Léčba glaukomu je pouze tzv. udržovací.

Asi týden po tom, co nás Darlenka opustila, se ke mně dostala zpráva, že stejnou nemocí před 5 lety onemocněla také Darlenčina teta – Fendy z Panských lesů (sestra Darlenčiny matky Gaily,  z předchozího vrhu PL, ale po stejných rodičích). S majitelkou Fendy jsem se spojila a zjistila, že ji bylo diagnostikováno zcela stejné onemocnění, jako Darlence. Onemocněla v 5 letech, nejprve problém na jednom oku, asi po 2 měsících i na oku druhém. Jim se podařilo situaci zvládnut lépe než nám, Fendy je sice od 5 let slepá, ale žije. Fendy byla chovnou fenou a než se onemocnění projevilo, byl na ni odchován jeden vrh MOK, vrh „CH“ z Panských lesů. Podle informací, které mám od majitelky Fendy, byli 4 psi z vrhu vyšetřeni - 3 z těchto 4 vyšetřených psů mají tuto predispozici diagnostikovanou. Dnes jsou to už 7 letí psi, a naštěstí zatím u žádného nedošlo k vypuknutí samotného glaukomu. Jak jsem už psala výše, genetika u této nemoci je tak nejasná, že Vám ani největší odborník neřekne, jestli to ten pes má po rodičích, nebo předkovi z před 4 generací, který to předal i přes to, že samotní rodiče jsou zdraví, a to jen proto, že se tam někde potkaly nějaké dva geny, které se potkat neměly. Samozřejmě, pravděpodobnost předání z nemocné matky nebo otce na štěnda je pak asi mnohem větší. Neexistují v současné době žádná genetická vyšetření, kterými by se zjistilo, jestli pes nemoc bude nebo nebude předávat. Lze pouze nechat psa vyšetřit a pokud vyšetření predispozici potvrdí, neměl by pak být jedinec využit v chovu.

Tímto článkem nechci vyvolávat nějakou lítost nad tím, co se nám stalo. Nechci ani nikoho poškodit, nechci vyvolávat paniku. Proto také píšu tato slova s určitým časovým odstupem od Darčina odchodu, abych nebyla až moc emotivní. Jde mi jen a především o to, abych informovala o tom, že nějaké takové onemocnění u maďarských ohařů existuje, že může mít fatální následky a že opatrnost by měla být na místě. Sama majitelka Fendy, podle svých slov, o její nemoci informovala jen chovatelku a svůj odchov, dál informaci o Fendině nemoci nepředala, z důvodu, aby někoho nepoškodila. Já dnes jen mohu litovat, že se ke mně informace o Fendy nedostala dřív, Darlen mohla být dávno vykastrovaná, nemoc se tak třeba nemusela projevit, nebo jsme si mohli vzít z jejich způsobu léčby příklad a Darlenka tu třeba dnes taky mohla být s námi a zítra oslavit své teprve 5. narozeniny. Ale to je jen „Coby, kdyby“.

Věřím, že mi snad tento článek nebude nikdo příliš zazlívat, ztráta Darlenky pro mě byla popravdě velká osobní tragédie, nevím, jestli je pro mě horší to, že tu s námi Darlenka už není, nebo vzpomínka na to, jakou bolest si musela prožít. Opravdu bych nikomu nepřála, aby si se svým psem prošel něco podobného a pokud by tento článek pomohl zabránit nemoci byť u jediného psa, byla bych za to moc ráda.

Ač se obecně razí spíše názor, že primární glaukom je u maďarských ohařů vzácné onemocnění, dostala se mi do rukou díky kamarádce veterinářce také studie Curyšské univerzity z let 1995 - 2009, která ve svém závěru konstatuje, že maďarský ohař je jedním z plemen psů s plemennou predispozicí pro primární glaukom. Takže opatrnost je určitě na místě. Predispozice primárního glaukomu se dá nechat vyšetřit u veterináře specialisty - oftalmologa, pes podstoupí tzv. gonioskopické vyšetření. Z pohledu majitele psa se nejedná o žádné složité vyšetření, psovi se kápne do oka a asi za 10 minut pan doktor oko prohlédne pomocí speciálního přístroje a zkontroluje iridokorneální úhel. Žádné uspávání, žádné odběry. Cena komplexního vyšetření očí i se zápisem do PP je u pana doktora Beránka cca 550Kč, jinde asi o něco dražší. Já za sebe budu určitě vždy toto vyšetření minimálně u chovných psů doporučoavt. Vím, že je celá řada nemocí a ideální by bylo testovat všechny. Primární glaukom je ale opravdu pro zvíře velice fyzicky bolestivá událost a pro majitele psychicky o nic méně. A 500 Kč v porovnání s ostatními náklady na chovnost je, skoro bych řekla, až nákladem zanedbatelným.

O JEDNOM OSUDOVÉM SETKÁNÍ

Vše začalo na podzim roku 2009, kdy jsem si zamluvila zrzavé štěňátko v CHS Z Mešinské hájovny. Měla jsem v tu dobu už s výchovou jednoho rozděšeného vizslete zkušenost, tak jsem si docela věřila, že jsem už zkušená a vše zvládneme v pohodě. A pak to přišlo. V květnu 2010 mi do života doslova vlítla, jak bláznivá střela, malá zrzavá koule s kukadlama jak z reklamy. Už během několika prvních hodin mi bylo jasné, že mé zkušenosti z výchovy Barníka na tento živel jaksi absolutně nestačí. Darlenka byla nezastavitelná, neunavitelná, nikdy nespala, nikdy nemlčela, nikdy neměla prázdnou mordu, nikdy neposlechla. Co ji napadlo, okamžitě zrealizovala, ničeho a nikoho se nebála, nové prostředí vůbec neřešila, naopak, tam kde jiní psy pomalu prozkoumávají nové podněty, ona vlítla po hlavě, doslova, vše brala tak jak to přišlo a ze všeho těžila, co nejvíce (pokud možno jídla a zábavy).

Darlenka rostla a její energie a nadšení absolutně pro všechno ji neopouštělo, neopouštěla ji ani neposlušnost a tvrdohlavost. Z počátku to bylo velmi náročné. Už po několika týdnech jsem si ale na její povahu zvykla, a i když to bylo někdy opravdu o nervy (o ty moje, samozřejmě), byla jsem za ni velmi vděčná. Kam přišla, byla středem pozornosti, ono to ani jinak nešlo, skákala na lidi, všechny oblizovala, dožadovala se nějakého dlabance, a když nebyl dlabanec, tak aspoň pozornosti. Na vycházkách s oblibou od ostatních venčících odháněla jejich vlastní psy a nechávala se od všech přítomných drbat. Zmíněným psům se to samozřejmě moc nelíbilo, že je někdo odhání od jejich páníčků, ale s Darčou to ani nehlo. Když se ale nějaký pejsek chtěl mazlit se mnou, tak to se Darlenka okamžitě přihnala a dala mi rázným způsobem najevo, že ona je moje, tak co se mám s kým jiným muchlat. Byla neuvěřitelný flegmatik. Nikdy to nevypadalo, že by si chtěla vydobývat místo vůdce smečky, nikdy žádné vrčení, žádné výpady na jiné psy, ani na Natali. Ale když o tom tak přemýšlím, ona vůdce byla tak nějak přirozeně i bez těchto psích „nástrojů“ komunikace.

Přichystala mi mnoho úžasných životních okamžiků. Když jsem si ji pořizovala, byla jsem malá šedivá myš s velkými problémy s poruchou příjmu potravy, se sebevědomým na nule, nebo spíš níže. Představa, že bych já někdy někde běhala v kruhu před desítkami lidí, byla absolutně mimo mou možnou realitu, o účastni na zkouškách nemluvě. Jenže to by nebyla Darlenka. Byla tak drzá, plná nadšení do všeho a do všeho se vrhala tak po hlavě, a tak ji to bavilo, že to najednou vše přišlo absolutně přirozeně. Na nějaké problémy s jídlem najednou nebyl čas. Naběhaly jsme tolik kilometrů, že jsem se prostě najíst musela. Najednou jsem nakupovala atrapy na výcvik a sháněla zvěř do mrazáku na výcvik, pořizovala výstavní vodítko a běhala s mou zrzavou princeznou v kruhu před rozhodčím, poslouchala chválu na její povahu, temperament i exteriér. Já se dmula pýchou a lezlo mi to do hlavy a Darlence - to bylo ale upřímně jedno. Byla ráda, že je se mnou, ve společnosti tolika lidí a ostatních psů a že ji neustále někdo hladí a sem tam vytáhnu já nebo kdokoliv z davu okolo z kapsy pamlsek. Byla nejspokojenější. Darlenky šikovnost, energie a nadšení ji vyneslo spoustu nezapomenutelných úspěchů, o kterých se mi ani nesnilo, jak na výstavách, tak na zkouškách. Nakonec se nám podařilo splnit podmínky chovnosti. Mé sebevědomí v tu chvíli bylo najednou úplně někde jinde než na začátku, asi naopak zase až trošku moc vysoko. Najednou jsem začala mít nepochopitelný pocit zvýšeného ega, že se „nám“ tak daří, že tomu všemu asi rozumím, že mám pro „chovatelství“ nějaké přirozené vlohy. Byla jsem tak naivní. A to by nebyla Darlenka, aby mi to zase nevysvětlila. Rozhodla jsem se nechat Darlenku nakrýt a odchovat štěňátka. Během několika týdnů a měsíců potom, jsem dostala takovou facku osudu, která mi rozhodně objasnila, jak že je to s tím přehnaným sebevědomím. Darlenka se naštěstí po císaři zotavila rychle a bez následků, o štěňátka jsme dříve, a o jedno potom později, přišli.

Uvědomila jsem si, co je v životě důležité. Že je samozřejmě člověku příjemné vítězit na výstavách i zkouškách, ale mnohem, mnohem důležitější je, že tu mou zrzavou princeznu to baví, baví ji výcvik, baví ji nosit zvěř, baví ji dělat mi radost. A já radost měla, z toho jak ji to baví, s jakou chutí pro mě pracuje. A tak jsme cvičily, udělaly jsme lesky, jen tak, už bez jakýchkoliv dalších chovatelských ambicí. Letos jsme si myslely i na všestranky. Mezi tím jsme ale i „jen“ vycházkovaly, ať už s páníčkem v našich oblíbených místech, nebo samy, kdy jsme se prodíraly křovím a houštím, protože Darlenku tak moc bavilo houští prohledávat a mě tak moc bavilo dívat se na ni a Natali, jak jsou spokojené. Vycházkovali jsme ale i s přáteli a jejich čtyřnožci. Vždy když jsme se s autem přibližovali k místům, kde jsme si dávali s kamarády srazy, holky nadšením pištěly v kufru,  a kdyby to šlo, vyskočily by dřív, než jsem zastavila. Jezdili jsme na dovolené a užívali si to, že jsme spolu, ať už pod stanem, v chatce nebo v penzionu. Nějaká vítězství by nám tyhle okamžiky nikdy nemohla vynahradit.

Díky Darlence a Natali jsme se seznámili s Milanem, mým osudovým človíčkem, rozhodli se, že nám to spolu funguje, přestěhovali jsme se do společného bytu a po nějaké době se rozhodli, že si pořídíme dalšího člena rodiny. Bylo nám moc dobře, spolu.

Bohužel ale život nemá jen kladné stránky. Ze dne na den mi Darlenka onemocněla. Nevypadalo to na nic vážného, ale bylo. Ještě před 2 týdny jsem byla s Daruškou u rodičů, kde to měla tak ráda a kde si vždycky vyžebrala tolik dobrot. Bylo tomu tak i tentokrát. Nenapadlo mě, že za necelé 2 týdny povezeme Darlenku k rodičům už napořád, udělat ji hezké místo vedle našich předchozích bafanů.

Darlenku jsem se rozhodla nechat odejít včera ráno. Bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Ony existovaly ještě nějaké varianty operací, ale vývoj nemoci u ní byl doposud tak neobvyklý, nereagující na léčbu. Nešlo to, moc moc trpěla obrovskou bolestí a já ji už nemohla dál nechat trápit.

Bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém dosavadním životě, a i když vím, že bylo zřejmě správné, nikdy si ho asi neodpustím. Tak moc mi chybí, kdyby tu byla, oblízla by mi slzy a udělala nějakou vylomeninu, aby mi naznačila, že pláč už stačil. Ale není tu a už nikdy nebude. Život už nebude stejný.

Věřím tomu, že ona byla pro mě stvořená. Změnila mi život, změnila mě a já ji za to budu navždycky vděčná a nikdy na ni nezapomenu… Jen kdyby to tak moc, strašně moc nebolelo.

 

Užíváme podzim

Podzim se u nás nese ve znamení odpočinku a dovolenkování. Letos jsme si naplánovali dovolenky v dalekých krajích. Nechtěli jsme holky zrzavé trápit celodenními přejezdy autem, a tak jsme se letos dovolenkovali odděleně. Zrzky si užívaly 2 týdny u "babiček a dědečků". Byla to naše první dovolená bez nich, každý den jsme si říkali, jak se asi mají, jestli nezlobí a poslouchají, vyžadovali jsme si nenápadně informace z domova o stavu psů i náhradních páníčků... Věděli jsme, že se maj dobře, ale přece jen, tak dlouho jsme je jěště nikdy nikde nenechali... Každopádně po návratu z dovolenky bylo zřejmé, že oddělením jsme trpěli pouze my. Darlen přibrala na dovolence asi 2 kg během 2 týdnů a když jsem si pro ni přijela, dostávala právě vařené maso, takže na nějaké vítání s paničkou nebyl čas, vlastně si ani nevšimla, že někdo přišel :D Ach ta moje naivita. A v podobném duchu proběhlo i vyzvednutí Natali:)) Ale tak zas víme, že máme psy s dobrými nervy, že jo...:)))

Teď už máme po dovolenkách, takže si opět užíváme procházkování v Jihlavě a okolí, podzim nám docela přeje, je i docela pěkné počasí a tak toho využíváme co to dá a jsme hodně venku. Darlen neustále lítá po polích a hledá a vystavuje a postupuje... Natali zase nosí neúnavně míčky, talíře, klacky a když jde do tuhýho a Darlen v poli vážně na něco narazí, běží to rychle zkontrolovat, aby něco neprošvihla :)

Po dlouhé době jsem také provětrala foťáček, takže několik povedených fotek z podzimní ranní procházky najdete v GALERII :)

EBINKA BUDE MÍT CO NEVIDĚT ŠTĚŇÁTKA!!!

Nejvíc nejlepší kámoška našich zrzavek, EBINKA, oficiálně CH.Berta z Hanačova, BUDE MÍT CO NEVIDĚT ŠTĚŇÁTKA!!! A protože Ebinka je fenka moc krásná a šikovná (nebezpečná kombinace), nepadla do oka jen tak nějakému psisku. Zamiloval se do ní samotný Světový vítěz - pejsek Vadaszfai Góbe!

Držíme palce, aby šlo vše jak má a aby se chovatelská stanice Ze Stříbrných kopců co nevidět radovala z kupy malých zrzavých brablenečků! Více o štěňátkách se dozvíte přímo na stránkách chovatelské stanice ZE STŘÍBRNÝCH KOPCŮ.

LESNÍ ZKOUŠKY JSOU ÚSPĚŠNĚ ZA NÁMI :)

V sobotu jsme se s Darlen zúčastnily lesních zkoušek ohařů. Termín u nás v Jihlavě jsme nestihly, a tak jsme vyrazily na zkoušky pořádané OMS Pardubice ve spolupráci s MS Semín. Nějakou dobu jsem rozmýšlela, jestli jet nebo ne, ale po posledních 14 dnech cvičení, ať už společných s Martinou nebo našich samostatných, to vypadalo nadějně, a tak jsem zkoušky na poslední chvíli přihlásila. A udělala jsem dobře.

Zkoušky byly, myslím, velmi dobře připraveny, atmosféra byla přátelská, jediné co trochu zlobilo, bylo počasí, bylo horko, ale vážně velké horko. Na takové podmínky nejsem u nás na Vysočině úplně zvyklí, ale nějak jsme to zvládly :)

Hned na začátku mě tedy Darlen trošku pozlobila nervy, ohrádku jsme myslím udělaly velmi napínavou pro rozhodčí i přihlížející, ona Darlen prostě potřebuje být středem pozornosti :). Po povelu Darlen do ohrádky šla pěkně s chutí, pak si ale lišku začala ověřovat a očuchávala a očuchávala a oblizovala ji uši a nevím co ještě… A já tam tak stála a jen si v hlavě říkala „ty potvoro, co to zas předvádíš“ :) Nakonec na mě koukla, lišku bez dalšího povelu uchopila a donesla s moc pěknou předávkou, známka za 2. Začátek tedy zajímavý, ale tak pořád to byla první cena:). A pak už to šlo jako po másle. Přihlášeno bylo 9 psů, dva ale po ohrádce skončili, takže šlo vše poměrně rychle. Ještě u ohrádky jsme zvládly klidy za 4 a vyrazily na barvu. Šoulačka za 4 s velkou pochvalou. Barva z mého pohledu velmi těžká, i když my jsme jich v životě moc nešly, ale prý jsou v Semíně barvy vyhlášené svou obtížností. Zdálo se mi to nekonečné, křoví, ostružiní, stromky, křoví, křoví, lože, křoví, křoví, cesta, křoví, stromky, srna… za 4! :) Následovaly vlečky, zajíc parádní za 4. Na lišce se to zdálo Darče už asi trošku moc monotónní, 2* jsem nasazovala, za 3 :) Následovala pauza na občerstvení, kterou si užila především Darlen. Já měla stále žaludek na vodě, ale Darlenka stresem rozhodně netrpí a tak dojela zbytky po všech občerstvujících se, asi aby měla dost sil na další disciplíny :)

A pak už zbývaly jen drobné disciplíny. Dohledávky předvedla Darlen všechny ukázkové. Rozhodčí velmi vyzdvihli její práci nosem, skvělou předávku a poslušnost (bylo vážně horko, na to aby vymýšlela nějaké kravinky:) A pak už houštiny - ty byly tak husté, že prostě nevím, co tam těch několik minut dělala – hlavní ale bylo, že nebyla :) za 4. Slídění bylo už v pomalejším tempu, ale ono v 35 stupních ve stínu, kdo by se kam hrnul. Každopádně chodila Darlen pěkně do stran, poslouchala okamžitě na povely, za 4. Vodění na řemeni za 4. A bylo to! :) Zvládly jsme lesní zkoušky a po tom začátku nakonec i s velmi pěkným výsledkem – I. cena, 232 bodů!

Velmi pyšná jsem na komentář, který se nám dostal od rozhodčích na drobných disciplínách. Vyslechyli jsme si, že je vidět, že s fenou pracuji, že se ji skvěle věnuji a že je krása koukat na to, jak ráda a s chutí pro mě fenka pracuje. To opravdu zahřeje, možná víc než samotný výsledek zkoušek. :)  Stejný komentář jsme kdysi slyšely už na podzimních zkouškách, tak snad na tom něco bude, jsem moc ráda, že je to vidět. :)

Chtěla bych moc poděkovat naší kamarádce, Martině Sedláčkové, ke které jsme jezdily s Darlen cvičit, za rady, za zvěř, usměrňování (především vůdkyně, tedy mě:) a ukázky jak to má vypadat, snad jsme výsledkem potěšily.;)

Velké díky patří také chovatelům od Darlen, Jurovi a Evičce, kteří nám opět pomohli, když bylo nejhůř a já jsem úplně nevěděla, jak na Darlen. Věřím, že i Vám jsme udělaly s Darlen radost.

A úplně nejvíc největší dík patří té mojí příšerce zrzavé, jsem moc ráda, že Tě mám, Darulienko moje!

ŠTĚŇÁTKA

Chovatelská stanice Jantar Devil, ve které má kořeny i naše Natali, nabízí v současné chvíli krásná, zdravá, exteriérově a pracovně velmi nadějná štěňátka. Štěňátka jsou po rodičích Duna Jantar Devil a Aston z Čertovy rokle a jsou prostě překrásná. Mají skvělou péči, jsou skvěle socializovaná, vychovává je i Darlenky bratr Duhaj. Jsou již k odběru.

Pokud byste měli o štěňátko zájem, neváhejte kontaktovat buď přímo chovatelku, paní Henrietu Eliášovou, nebo je možné se v případě dotazů obrátit klidně i na mě.

Kontakt na paní Eliášovou:

henrieta.eliasova@gmail.com

tel.: 00421907758641

 

DARLEN JE ČESKÝ ŠAMPION KRÁSY

O víkendu jsme se vydali na dlouho plánovanou výstavu do Českých Budějovic. Výstava byla venku, kruh na trávě a v takovém prostředí se Darlenka vždycky předvádí moc hezky a nebylo tomu jinak ani tentokrát. Maďarské ohaře posuzoval pan rozhodčí Václavík a podle mého názru posuzoval naprosto spravedlivě.

Darlen nastoupila ve třídě pracovní, kde nám byly konkurencí ještě další 3 fenky. Darlenka se předvedla moc pěkně a nakonec i získala i titul CAC. Byl to poslední CAC, který ji chyběl k dotažení titulu ČESKÝ ŠAMPION, takže radost byla veliká! Konečně máme doma žampionku!

 

    

Narozeniny nadruhou

Utíká to neskutečně, už je zase březen, měsíc jara, a obě naše holky slaví narozeniny - Darlenka čtvrté a Natali už páte!

Obě zrzenky jsou zdravé, hravé, veselé, jen sem tam nějaká ta šedinka na zrzavých čumáčcích nás vyvede z omylu, že už to opravdu nejsou naše malá štěňátka.

Holky si narozeniny užily, každá dostala dortík se svým číslem a pořádný pelíšek, aby své zrající kostry mohly během odpočinku pořádně protáhnout :)

Jsme moc rádi, že je máme :)

Byly jsme taky na pěkném výletě s Áďou a Feebee, holky si to maximálně užily, proběhly se, pročuchaly lesy a louky, vykoupaly se v rybníku a doma jsme pak všechny krásně odpadly :)

Fotky jsou v galerii.

 

Mezinárodní výstava Brno

V sobotu jsme si udělaly výlet do Brna na mezinárodní výstavu. Jela jsem jen já s Darlen a milou společnost nám dělala Áďa s Feebee Tajemství Karpat.

Darlen byla po velmi dlouhé době v kruhu, a i tak byla moc šikovná. V konkurenci 7 fenek v třídě pracovní jsme si vyběhaly (ano tentokrát doslova vyběhaly, daly jsme snad 20 koleček) hodnocení V2, res. CAC a Darlen neměla v posudku zmíněnou žádnou chybičku, posuzoval velmi přísný slovenský rozhodčí, Ing. Stanovksý. Takže velká spokojenost.

Feebeenka se na své první výstavě taky předváděla moc pěkně a ve svých čerstvých 9 měsících si vyběhala krásnou V3, kdy z 8 fen v této třídě dostaly výbornou pouze 3! Že by nám v Jihlavě rostla nová šampionka? ;)

V neděli jsme se pak s Feebeenkou potkaly neplánovaně na procházce, tentokrát jsem měla i foťák, takže kdo chce mrknout, fotečky 3 jihlavských zrzeček jsou v galerii ;)

Velmi smutný začátek roku...

Athosek odešel za duhový most, velmi nečekaně a strašně moc předčasně. Athosek bohužel prodělal zápal plic, během kterého se mu vytvořila tekutina v obalu srdce. Ta se ani po rychlém odeznění zápalu plic nevstřebala, a proto musel Athosek podstoupit velmi náročnou operaci, kterou bohužel nepřežil. Ani popsat neumím, jak neskutečně mě tato strašná událost zasáhla.

 

Vizslí procházka

Po návratu z dovolenky jsme se domluvili s dalšíma jihlavskýma vizslolidičkama a vyrazili jsme na malou procházku v Jihlavských lesích. Bylo to moc příjemné. Kromě Athoska se vychajdy účastnil i stejně starý maďárek Cháron a O měsíc mladší Feebee Tajemství Karpat. Z dospělých pak Darlenka, Natali a naše nová vizslí kamarádka Bublinka.

Procházka byla moc fajn, nejvíc si to asi užila štěnda, já jsem byla celou prochajdu zase nadšená z našeho zrzavého jedináčka Athoska a všichni jsme byli vysmátí z neuvěritelně živé malé Feebeenky, která je malá tělíčkem (prozatím), ale rozhodně ne duchem a energií :)

Pokusila jsem se něco nafotit, ale počasí bohužel moc nepřálo, takže kvalita není úplně nejlepší, ale pro představu atmosféry na naší vychajdě, myslím postačí :) Fotky jsou v Galerii.

 

 

Dovolenka na Slovensku

Tento rok jsme si dovolenku pošetřili a vyrazili jsme až po prázdinách. Dlouho jsme nevěděli, kam že vyrazíme a nakonec jsme se rozhodli navštívit opět krásné slovenské hory. Protože jsme loni byli velmi spokjeni v kempu Turiec vo Vrútkách, vyrazili jsme tam i letos, tentokrát už ale ne do stanu, ale pěkně do chatičky, díky ne už úplně tropickému počasí jsme si do stanu přece jen už netroufli.

Počasí nám vyšlo nádherné a tak jsme si chození po kopečkách krásně užili. Navíc jsme už od loňska věděli, že vo Vrútkách bydlí se svou rodinou Natalin bráška Bentley Buona Casa, a tak jsme hned po příjezdu napsali jeho paničce Sašce, ještě ten den jsme zašli na pivo a o dva dny později i na příjemnou podvečerní procházku. Bylo to moc příjemné a ještě jednou za možnost setkání Sašce děkujeme.

V plánu byla také z mé strany velmi očekávaná návštěva Darlenčina "zachráněného" bratra Duhaje. Bohužel to ale zrovna vyšlo tak nemile, že Duhaj nebyl v době naší dovolené doma, ale připravoval se na zkoušky mimo domov. Tak snad se nám ho podaří poznat někdy jindy.

A z dění všedních dní - Darlenka si opět myslí, že čeká imaginární štěňátka. Bohužel, ani po šťendech se faleška neupravila, proto jsem se rozhodla letos už plánované SZVP neabsolvovat, aporty, ochotu, klidy bychom pravděpodobně zvládly v pohodě, ale na rákosu bychom to měly jisté. Věřím, že příští rok to snad vyjde nějak lépe a zvládneme jak SZVP tak i LZ, uvidíme.

Návštěva Athoska

Dnes nás poctil svou návštěvou "náš" krasaveček Athosek. Víděli jsme se po více jak měsíci a nestačila jsem se divit, jak Aťulka vyrostl. Ještě neoslavil ani 5 měsíců a už je velikostí srovnatelný s našima holkama zrzavýma. Je to krásný a moc šikovný pes, Lukáše moc hezky poslouchá a neustále si ho hlídá, ničeho se nebojí a do vody skáče šipky jak profesionál. :) Je vidět, že se mu Luky vážně krásně věnuje. Athosek si s Darlen padli do noty, je jasně vidět, že je to jedna krev a že vymýšlejí stejný blbinky a hrátky:)

Nafotila jsem nějaké fotky, mrkněte, jaký nám z Athoska roste nádherňák! :) FOTKY ZDE

Jak se máme, jak žijeme

Od poslední aktualizace uběhlo několik měsíců a za tu dobu se přihodila velká spousta věcí. Ta nejdůležitější byla, že 24.5.2013 si našeho miláčka, Athoska, vyzvedl jeho nový páníček, Lukáš. Snažila jsem se nebrečet, ale víte jak... Byl jediný ve vrhu, byl neše první štěňátko a i když nám i díky tomu, že byl jediným štěňátkem, dával poslední 3 týdny skutečně hodně, ale hodně zabrat, byl to prostě největší miláček a loučilo se mi s ním těžce. Naštěstí Athosek nebydlí daleko a už asi za necelé 3 týdny nám ho Lukáš přivezl zase ukázat. Ten malý zrzavý drzounek mě už snad ani nepoznal. Bylo mi to líto, trošku (hodně), ale na druhou stranu, měla jsem jistotu, že se musí mít opravdu skvěle, když už si na nás skoro ani nevzpomene. Athoska jsme viděli od té doby ještě několikrát a další setkávání do budoucna určitě plánujeme.

S Darlenkou jsme se někdy od června začaly chystat na zkoušky z vodních prací. O pomoc jsem poprosila dnes už kamarádku Martinu Sedláčkovou, zajely jsme za ní s Darlen několikrát pocvičit do Havlíčkova Brodu. První cvíčo se Darlen moc nepředvedla, hlavně ochota byla všelijaká. Ale Martina mi naštěstí ukázala malý trik jak na to, my jsme na tom potom doma zapracovaly a když jsme pak přijely za Martinou po 14 dnech, byla Darlen jako vyměněná a ochota na hluboké vodě byla naprosto ukázková, plavala krásně daleko, hledala moc pěkně dostran. Byla jsem na tu mou potvoru moc pyšná. Míň pyšná jsem na ni tedy byla pak v rákosu, kam se ji do kopřiv nechtělo a musela jsem na ni hodně křičet, abych ji tam dostala, ale nakonec se podařilo. Měla jsem z toho nakonec docela dobrý pocit a Darlen nahlásila na SZVP konané v Jihlavě. A kdo by to byl čekal, Darlen samozřejmě začala několik dní před zkouškami hárat. Tak uvidíme, jestli to tedy zkusíme ještě někde jinde letos a nebo si pošetříme SZVP, stejně jako lesky a na rok příští.

Na přelomu července a srpna jsme s holkama taky vyrazili na takovou kratší dovolenou do Beskyd, pěkně do kempu, pod stan. A bylo to skvělé. Beskydy jsou opravdu nádherné, vyšlo nám skvělé počasí, takže jsme chodili, odpočívali, kochali se, hráli si s psikama... no prostě nádherný relax v nádherné přírodě. Jen to trošku moc rychle uteklo. Ale líbilo se nám tam tak moc, že se tam jistě zase brzy podíváme.

V červnu a v červenci jsme se také zúčastnili dvou výstav. V Brně se Darlenka zdála panu rozhodčímu v blahobytné kondici a díky tomu jsme dostaly naše první VD, Darlen prý díky kilům navíc nepůsobila na pana rozhodčího dostatečně elegantně v pohybu. No, je to možné, nějaké to kilo navíc po štěndech přece jen ještě měla ;) Na červencové výstavě v Mladé Boleslavy jsme už dopadly o dost lépe, kdy si Darlenka v třídě pracovní vyběhala titul V2, res. CAC a moc krásný posudek. Uvidíme, jestli ještě letos někam zavítáme, lákají nas Budějovice, tak možná, i když možná taky budeme mít lepší věci na práci ;)

Athosek roste do krásy a šikovnosti (a drzosti, po mamince:)

Utíká to neskutečně a tuto neděli bude Athosek "slavit" už 5 týdnů. Není to už žádné pidi štěńátko. Je sám, a tak má všechno mlíčko od mámy jen pro sebe, a je to na něm vidět.  Mamina se o něj vzorně stará a poměrně trpělivě snáší všechny jeho kousací nájezdy. A že to už není legrace, já mám...

 

Máme štěňátko!

Konečně se po dvou velmi náročných týdnech dostávám k tomu, abych mohla informovat o tom, že máme doma to nejkrásnější štěňátko na světě. Ano, čtete správně, máme pouze jedno štěňátko - pejska jménem Athos.

Bohužel, porod neprobíhal vůbec podle našich představ, Darlenka nakonec musela podstoupit operaci a domů jsme si od pana veterináře přivezli spící Darlenku s rozřízlím a zašitým bříškem a dva zrzavé pejsky. Bohužel jednoho pejska se ani přes mou skutečně velkou snahu udržet ho naživu, nepodařilo zachránit a po týdnu jsme pejska museli nechat uspat.

Druhý pejsek - Athosek - nám ale dělá radost, roste neskutečně, má všechno mlíčko od mámy jen pro sebe a tak toho náležitě využívá. Už na nás i otevřel krásná očička a zkouší nás kousat, i když ještě bezzubou mordičkou. Dnes je mu 18 dní a očekáváme pokoření váhy 2,5 kg.

Fotečky najdete na rajčeti ;)

 

Čekáme na porod

Březost naší Darlen se pomaličku chylí ke svému konci a u nás pomalu stoupá nervozita. Velikonoční pondělí a tedy i termín porodu je za dveřmi. Darlenka se během těch 60. dní březosti krásně zakulatila a když večer odpočívá, bříško se ji vydouvá, jak se tam štěnda prohánějí, je to legrace sledovat.Taky se hodně uklidnila, i když pořádná přetahovaná a naháněná o klacík je u nás stále na denním pořádku.

Věříme, že vše potřebné máme již v současné chvíli připraveno, veterinář i chovatel Jura Drábek na telefonu jsou domluveni, volat budu zřejmě určitě, jsem trošku nervák. Tak nám držte pěsti, ať jde vše hladce a za pár dní se tyto stránky začnou plnit fotkami malých zrzavých kuliček.

 

Polovina březosti je za námi

Neuvěřitelně to utíká a polvina březosti je již za námi. Darlenka zatím nijak svou březost neprožívá (narozdíl ode mě), dle mého názoru ani neví, že se něco děje. Jediná změna, která se na ni projevila je, že je ještě více žravá než obvykle, takže jsem musela nakoupit nejrůznější kosti a kostičky, abych ji tu mordu zaměstnala a nemuseli jsme doma poslouchat neustále pištění o jídlo:) Darlenka se nám už pomalu začíná pěkně zakulacovat, ale v pohybu ji to zatím nijak nebrání a na vycházkách je pořád stejně potřeštěná. A já pomalu začínám dělat seznam všeho potřebného, abychom byli na tu smečku brablenečků řádně připraveni :)

BŘEZOST POTVRZENA!!! / PREGNANCY IS CONFIRMED!!!

Darlen se od krytí neprojevovala nijak zvláštně. Je pravda, že měla růžové cecíky a zvětšenou mléčnou žlázu, ale to ona má, díky tomu, že trpí na falešné březosti, po hárání vždy. Nebyla více žravá než obvykle, ani protivná, ani unavená, prostě to vypadalo, že se nic zvláštního neděje. A tak jsem nakonec nevydržela a ač jsem chtěla jít na sono až později, vzala jsem Darlen k veterináři už včera, 24. den od krytí. Paní doktorka oholila Darlence bříško a šlo se na věc. Byla jsem nervózní, jestli něco uvidíme, ale nebyla jsem nervózní dlouho, hned jak paní doktorka přiložila sono k břichu, vykoukl na nás pěkný tmavý flíček a za chvilku další a další... :) Nepočítali jsme to, ale jsou tam!!! A tak nezbývá, než se těšit na Aprílové zrzavé nadělení. Štěňátka by se totiž měla narodit 1.4.2013 :)

Přijímáme poslední rezervace na pejsky

We accept last reservations at male puppies from this exclusive litter

Výlet do Maďarska a velká láska Magor Oguz "Batyu"

Darlen začala hárat ještě o chvilku dříve, než jsem předpokládala. Opět si to naplánovala podle svého a hlavně tak, aby mi to moc neulehčila. Popravdě, mně to už vlastně ani nepřekvapuje. Vycházelo to tak, že přesně na 12. den hárání, kdy byla v minulosti kryta jak její matka, tak obě její sestry, měl páník v práci už asi 3 měsíce dopředu naplánovánu velmi důležitou schůzku. Jak jinak, nakonec i nás progesteron poslal na krytí 12. den, a tak se nedalo jinak, než vyrazit do Maďarska jen s Darlen. Naštěstí jsme ale nejely samy, skvělou společnost nám dělala kamarádka Yvonka (Case de Canela:) ...

PLÁNUJEME ŠTĚŇÁTKA /// FIRST LITTER IS PLANNED!

Darlen by měla hárat někdy na přelomu ledna a února, tzn. pokud se vše podaří, štěňátka by se měla narodit někdy v polovině dubna. Ale uvidíme, jak si to zrzavice naplánuje.

Očekáváme narození exteriérově výborných štěňátek, pracovně taktéž šikovných! Více v sekci Štěňátka / Puppies

 

Výstavní víkend, aneb 2xCAC, 1xres.CAC, 1xBOB! :)

Nejsme zas tak velcí výstavní fanatici, ale občas mě prostě napadne, že bych Darlen měla zase někde ukázat, a protože jsem beran, většinou toto předsevzetí dotáhnu do konec. Přihlásila jsem proto Darlen na dvoudenní výstavu do Slovenské Nitry a aby toho nebylo málo, ještě v pátek před touto výstavou se konala národní výstava v Polském Walbrzychu, a tak jsme nakonec jeli i tam.

Dovolenka Krkonoše

Ještě před podzimkama jsme si dali s holkama relax a odpočinek a vyrazili jsme na naši dovolenku do Krkonoš. Ani jeden z nás jsme tam ještě nebyli, já jsem nebyla ani na Sněžce a možná i to byl důvod, proč jsme nakonec vybrali z českých hor právě tyto. V Krkonoších jsme si užili týden plný pohody a výletování. Bydleli jsme v chatičce v kempu přímo v Harrachově a od tud podnikali každodenní výlety. Holky se byly podívat na Sněžce, kde jsme byli opět za atrakci, vyšlápli jsme si v Liberci na Ještěd, zašli jsme na Dvoračky a mrkli jsme na Mumlavský vodopád. Jeden den nám říliš nepřálo počasí, abychom lezli někde za výhledem, a tak jsme i s holkama navšívili ZOO Dvůr Králové. Tam se nám i holkám moc líbilo a holky se tam dokonce skamarádili s tygřátkem:) Týden utekl jako voda, každopádně bylo v Krkonoších moc krásně a určitě se tam někdy zase vrátíme,je tam spousta míst, které stojí za to vidět a které jsme za ten pouhý týden nestihli navštívit.

V Galerii je album fotek z této dovolenky, když jsme je prohlíželi, říkali jsme si, že holky by pomalu mohly začít psát cestpopisy, navštívily těch místs námi už opravdu požehnaně, za ty necelé dva roky :)

Podzimní zkoušky - I. cena, 300 bodů, VÍTĚZ ZKOUŠEK. Darlen je CHOVNÁ FENA!!!

Začalo to nenápadně. V srpnu jsem si uvědomila, že všude vykládám, jak chci Darlen letos uchovnit, jak s ní chci zvládnout ty podzimní zkoušky, ale že jsem pro to zatím nic moc neudělala. Tak jsem odeslala přihlášku na podzimky na místní OMS, které se konají 30.9.2012 a čekala jsem, že až mi potvrdí účast, že mně to nakopne k nějaké činnosti. Jenže to se nestalo, nikdo se neozýval a já se pak asi po týdnu dozvěděla z druhé ruky, že zkoušky jsou plné. No nic, začali jsme cvičit i tak, byl ve hře ještě termín v říjnu, na který jsem tedy kvůli falešce nechtěla, ale tak co nadělám. Cvičili jsme s kozlíkem, jak dřevěným, tak kožešinovými. Holky pracovaly krásně od začátku a tak jsem si tak po týdnu řekla, že by to chtělo zvěř.

Dovolenka - Liptovský Hrádok

Dovolenku jsme si naplánovali na nejhezčí měsíc v roce a holky se jí, samozřejmě, účastnily s námi. A protože jsme byli minulý rok v kempu Borová Sihoť na Slovensku moc spokojení, rozhodli jsme se vyrazit tam znovu a udělali jsme moc dobře. Tento rok jsme tam byli o 14 dní později než loni a bylo to znát. Bylo příjemné, že v kempu bylo míň lidí, takže holky mohly neomezeně běhat kolem chatky a nikoho tím neobtěžovaly, měli jsme dostatek místa házet jim talíř a zahrát si badbinton, k řece to bylo taky pár desítek metrů. Počasí nebylo tak tropické jako minulý rok. Jeden den jsme i trošku zmokli, ale na druhou stranu jsme se nemuseli bát, že když necháme holky na chvilek v chatce, že se nám tam uvaří a mohli jsme vyrazit kouknout i tam, kam psi prostě nesmí.

Darlen z Mešinské hájovny - CLUB WINNER 2012!

I letos se v Zákupech u České Lípy konala výstava, tento rok prozměnu klubová. Loni se na této výstavě Darlence velmi dařilo a odnesla si titul nejvyšší, tedy titul BOB z 65 přihlášených MOK! A tak jsem letos ani moc neuvažovala, že bysme jeli do Zákup znovu. Za prvé, je to dost daleko, za druhé, vyšlo to zrovna na víkend, kdy nám začínala dovolenka a za poslední, šance, že bysme měli takové štěstí a nějaký větší úspěch by se na stejném místě podařil i po roce jsem si popravdě moc nedávala. Nakonec jsem se ale nechala přesvědčít organizátorkou výstavy, Luckou Svobodovou, a přihlásila jsem Darlen, a když už jsme měli jet takovou dálku, tak i Natali, ať to stojí za to :) A stálo :)

 

Dovolenkování s trochou adrenalinu

Rozhodli jsme se využít díky svátkům prodloužený víkend a vyjet si odpočinout někam do přírody. Původně jsme chtěli jet do Českého ráje, ale po obvolání kempů jsme zjistili, že všude bude naprosto přeplněno a to by jaksi se dvěma vizslušema, z nichž jedna je hysterka (při jakémkoliv zvuku v noci řinčí jak ohlašovna požárů) a druhá pažravka (bylo zde nebezpečí, že by mohla sežrat děti ze sousedních stanů), nebyl žádný odpočinek. A tak jsme se rozhodli vyrazit směr Slovensko, neb Slováci prý nejsou takoví kempaři jak Češi, takže zde byl předpoklad ne tak hustě obsazených kempů. Předběžně jsme měli vybraný kemp v Súlovských skalách, který se nakonec ale ukázal být naprosto stejně přeplněný jako kempy v Čechách (ano, bylo to moc blízko hranic a skoro všechna auta měla na značkách písmenka CZ), a tak jsme pokračovali na východ a náhodou narazili na kemp Turiec, těsně vedle města Martin. V blízkosti kempu, na kraji lesa bylo skvělé posezení s výbornou točenou kofolou a něčím malým na zub. Kemp samotný byl skvělý, čistý, klidný, byla možnost spát jak v chatičce, tak ve stanu. My zvolili stan. Byl tu dostatek prostoru a tak jsme si mohli postavit stan pěkně pod stromy a přitom kousek od ostatních. Holky mohly být celou dobu na volno a nikoho to neobtěžovalo. Bylo tam tolik místa, že nebyl problém jim házet talíř a příšery lítaly jak utržené ze řetězu. Stan pojaly holky také okamžitě za svůj a Darlenka se do něj každý večer zhruba od 21:30 hodin snažila probojovat, neb je zvyklá v tuto dobu už dávno spát, že…:)

...

 

Klubová výstava Maďarsko a s ní spojené víkendové výletování

Minulý víkend jsme si udělali pořádný výlet až do dalekého Maďarska. Měla jsem zase své obvyklé pomatení smyslů, přihlásila jsem Darlenku na místní klubovou výstavu a až po té jsem si uvědomila, jak že je to daleko:). Posuzoval pan rozhodčí Luděk Müller, a protože se nám u něho loni v Zákupech pořádně zadařilo, říkala jsem si, proč to nezkusit u něho znovu. Navíc to byla skvělá příležitost prohlídnout si Maďarské maďary a poohlídnout se po případném budoucím ženichovi pro Darlen. Vyjeli jsme už v pátek odpoledne, přespali v kempu na hranicích Slovenska s Maďarskem a v sobotu dopoledne jsme pak už v klidu a bez spěchu vyrazili směr Budapešť, v jejíž okrajové části se výstava konala. Počasí bylo nádherné, až moc, místo jsme našli bez problémů, zaparkovali jsme pěkně ve stínu pod stromy a čekali... na pana rozhodčího. Díky jeho pozdnímu příjezdu začala výstava o hodinu později a psi se tak „proháněli" v kruhu na přímém slunci v tom největším pařáku. Teploty jen ve stínu atakovali 30 stupňů, v kruhu tak nebyl pes bez jazyka až na vestě:)

Slovenská klubová výstava

O víkendu jsme se zúčastnili Slovenské klubové výstavy v Radošovcích. Nastoupily jsme s Darlenkou do třídy otevřené, ještě společně se dvěma fenkami, jednou z nich byla krásná Alerta Boglarca, čerstvá Světová klubová vítězka 2012. Tuto výstavu posuzoval skvělý rozhodčí, pan doktor Piskay. Darlenka se prezentovala moc krásně, krásně stála, bez větších caviků, v pohybu byla tedy díku teplu maličko rozvážnější, ale i pohyb byl myslím fajn. Nakonec se tedy pan rozhodčí rozhodoval mezi Alertou a Darlenkou, obě fenky velmi pochválil a zároveň i každé něco vytkl. Nakonec se štěstí přiklonilo přeci jen na stranu Ertíka a Peti a my jsme tedy odcházely s titulem V2, res. CAC. Každopádně jsem s výsledkem moc spokojená, aby ne, byly jsme myslím, s Darlenkou krásné Ertě docela velkým konkurentem. Nutno podotknout, že Erta nakonec získala nejen BOB, ale dokonce BIS! O to víc mě těší, jakou konkurencí jsme s Darlenkou této feně dokázaly být;)

Zkoušky vloh - I. cena, 218 bodů, nos 4!

O víkendu jsme se s Darlenkou zúčastnily zkoušek vloh, které pořádal OMS Jihlava ve spolupráci s MS Rohozná.  Byla jsem tedy pořádně nervózní, protože Darlen má falešku a v poli mi několik posledních cvičení před vlohami tedy nic moc nepředváděla. Navíc, ona mi to prostě vždycky dokáže osladit až dokonce...

Darlen se připravuje na vlohy

Loni se nám to nějak zamotalo, a tak se nakonec chystáme s Darlen na vlohy až letos. Darlence jsou už dva roky, někdo říká, že vlohy měla mít už dávno hotové, já věřím, že jsme nic nepromeškaly a že to snad vše zvládneme letos. Je pravda, že na vlohy chodí spousta mladších psů, já mám ale pocit, že Darlen je ve dvou letech přeci jen dospělejší a rozumnější než před rokem, tak snad to potvrdí i na zkouškách.

A abychom neudělaly ostudu, začaly jsme se chystat na vlohy už od chvíle, kdy slezl sníh. Nijak pravidelně, ale když se dá a je čas, chodím s Darlenkou už od března do pole. Bohužel, se zvěří je to u nás dost marné. Proto jsem s radostí minulý týden přijala pozvání Yvky Hiclové, abych přijela pocvičit k nim na Jižní Moravu, že oni mají zvěře dost. Asi takhle, „dost“ je v tomto případě slabé slovo. Za ten jeden den jsme potkaly v poli snad 40 zajochů, v šáší holky, Darlen a Coffee, vypíchly několik bažantů, prostě ráj pro výcvik. Je pravda, že i tam jsou pole zatím dost holá, takže vystavování zajochů se moc nedařilo, ale bylo vidět, že je holky moc dobře cítí a vědí, kam zaběhnout. Několik jich holky prohnaly, Darlence se jich ale podařilo i několik udaunovat. I když jsem málem přišla o hlasivky, měla jsem radost, že se to podařilo :) Hlavně jsem měla ale radost, že Darlenka se snažila běhat celý den. U nás prožene jednoho dva zajochy a dělá, že už jako nemůže. Teď už vím, že je to proto, že moc dobře ví, že víc zajochů už v poli prostě není, tak ji to za to nestojí. Na Moravě běhala několik hodin vkuse a ač doma večer padla za vlast, v poli ji nijak nenapadlo, že by to už jako stačilo :) Yvka byla taky tak hodná, že nám obstarala i křepelky, jelikož náš tradiční zdroj tentokrát nevyšel. Ještě odpoledne jsme se zrzavkama párkrát vystavení zkusily. Holky byly šikovné, i když Darlence přeci jen trošku moc hrrr, chybí ji trocha rozvahy, a při posledním pokusu křepelku zakousla. Jednu slepičku jsme si odvezly i domů.

Tento týden jsme vyrazili do pole opět. Nejdřív hledání, podařilo se mi najít pole, kde se vždy podaří potkat nějakého toho zajocha, takže Darlenka běhá zatím docela pěkně. Natali, aby to nezapomněla, cvičí s námi (a já vždycky doufám, že od ní Darlenka něco z toho jejího skvělého hledání okouká). V neděli jsme s sebou vzali na pole i králíka, abychom to holkám trošku obměnili. Zkoušeli jsme ztracenou, aport, obě byly šikovné a vše našly a přinesly naprosto krásně. Zkoušeli jsme i vlečky, Natali na 1*, Darlenka je přeci jen trošku moc hrrr, takže u vlečky tak úplně nevím, jak na ni. Většinou to dopadne tak, že zvedne nos (i když se snažíme dělat vlečky vždy po větru) a králíka prostě najde takto. Ale tak to je otázka podzimek, do té doby si určitě necháme poradit a nějak to zvládnem nacvičit.

Včera jsme pak vzali do pole provětrat křepelku. Trošku jsme ji přistřihli křídla, aby nám nezmizela. Holky byly obě moc šikovné, hlavně na Natali je vidět ta rozvaha, přece jen je o rok starší než Darlen a je to opravdu znát. Darča se hnala za křepelkou hlava nehlava, i ji vystavila, ale myslím, nebýt na stopovačce, jsme bez křepelky :)

A tak se máme, vlohy se nám blíží, už jen měsíc. Já teď jen tajně doufám, že Darlenka nezačne do té doby moc blbnout s faleškou, protože to je pak jak vyměněná a dost mimo. Ale co, však zkoušky jsou od slova zkusit, takže zkusíme a uvidíme, jak to vše dopadne! :)

Procházky s kamarády, cvičení, výlety, prostě máme se dobře

Dny se konečně prodloužily a my zase trávíme spoustu času venku, na vycházkách, cvičením a setkáváním s našimi známými pejskaři.

Snažíme se od všeho trochu, začátkem měsíce jsem domluvila holkám cvičení na zvěři. Tak trošku jsem se samopozvala na cvičení k Barče do Kolína, která měla k dispozici bažanty a zajocha a protože my se ke zvěři moc nedostaneme, přijali jsme pozvání na společný výcvik s radostí. Byla jsem zvědavá, jak budou holky po zimě a dlouhém čase nicnedělání pracovat a myslím, že nás zrzavky naše mile překvapily. U Natali je to tak trošku samozřejmost, ona je prostě lovec tělem i duší. Darlenka se ale předvedla taky moc pěkně, jak ucítila zvěř, byla k neudržení a klidně by aportovala celý den jen sama a nikomu jinému by zvěř nepůjčila.  Vyzkoušeli jsme jak aporty, tak ztacenou a nějakou tu vlečku a vše bylo bez problémů. S holkama cvičil i Barči maďárek Arny, taky šikovňák a nakonec se na nás přijel podívat ještě maďárek Barčiny maminky, takže bylo krásně zrzavo, psíci si jak zamakali, tak se ještě společně vyřádili, prostě spokojenost na všech frontách. Barča byla ještě tak strašně hodná, že nám nabalila zvěř na cvičení i s sebou domů, takže holky se mají na co těšit.

  

S Darlenkou taky už od chvíle, kdy slezl sníh, vyrážíme sem tam procvičit hledání. Letos mě mile překvapila, protože hledá opravdu energicky, systematicky, radost pohledět. Bohužel tedy, posledních pár dní se nám do cvičení připletlo hárání a s ním výrazné ubrání Darlenčina temperamentu, hold hormony s ní cloumají. A to je ještě slabý odvar proti falešce, no jsem  zvědavá, jak ty vlohy zvládnem:)

Ne že by ale holky žily jen výcvikem. Jezdíme také na výlety, a to jak každý den kolem Jihlavy, tak třeba o víkendech i kousek dál. Před dvěma týdny jsme vyrazili podívat se na jižní Moravu a projít si Lednický zámecký park. Bylo krásné počasí, takže holky i my jsme si to parádně užili, holky se dokonce letos poprvé vykoupaly v místních vodních kanálech, prostě relax. Fotky jsou ve fotogalerii.

 

Minulý víkend jsme pak byli pozváni chovatelkou od naší Natali, Dankou Čintalanou, na prodloužený víkend na chatičku na Liptov. Byl to báječný víkend po boku fajn lidiček a spousty zrzounků. Počasí nám také vyšlo na jedničku, konec března a my jsme si mohli sedět na terase jen v tričku a zrzavý chumel se mohl bez obav prohánět celé dny kolem, prostě pohoda nejvyššího stupně, už teď se těšíme na příští rok:) Fotečky dodám časem, jen co je protřídím.

  

A tento víkend jsme si dali odpočinkový. Původně tedy byla v plánu dlouho očekávaná výstava v Českých Budějovicích, kde jsme měly s Darlenkou nastoupit do třídy otevřené a dávala jsem si velké naděje na zahájení českého šampiona. Už o víkendu, týden před tím ,si ale Dara rozřízla tlapku a kulhala, takže jsem neustále zvažovala, jestli jet nebo ne. A Darlenka, asi aby mi to ulehčila, to vyřešila po svém,  v půlce týdne začala hárat, takže bylo jasné, že zůstáváme doma. V sobotu tak holky celý den odpočívaly doma, neb my jsme byli u rodičů, kam je teď kvůli Darčinu hárání vzít nemůžeme. Ovšem v neděli si to zrzavky vynahradily. Narychlo jsme naplánovali společnou vycházku s našimi milými sousedy, Ditou, Tomem a jejich Ebi. Krásně jsme se prošli, cestou se i občerstvili v restauraci. Naše dvě bláznivky zrzavý si i přes ne příliš příznivé počasí, zaplavaly v řece (Darlen skočila za lupínkem, Natali za kachnou:), prohnaly nějakou tu srnu, prostě prima strávené odpoledne.

Tento týden by nám snad pak měly dorazit křepelky, takže si zopakujeme nácvik vystavování, nějaké to hledání, přeci jen, vlohy se nám blíží, přihláška je odeslána, tak abychom neudělaly moc velkou ostudu;) Pokud se oteplí, vytáhnu z mrazáku nejspíš už i kachnu a uvidíme, jak se Darlen předvede, musím ji prostě ty hormony vyhnat z těla:)

 

Darlen - Český junior šampion!

O víkendu jsme se zúčastnili mezinárodní výstavy DUO CACIB v Brně. Darlence chyběl poslední titul k dokončení Českého junior šampiona, a tak jsem se těsně před druhou uzávěkou rozhodla ji přece jen alespoň na jeden den této výstavy přihlásit a zkusit štěstí. Tato výstava je každoročně hodně obsazena a je tam vždycky obrovská kokurence. Přihlásila jsem nakonec pouze sobotu, tak aby nás mohl jet podpořit i Milan s Natali. Nastoupily jsme naposledy v mezitřídě, přihlášeno bylo 6 fen, posuzoval pan rozhodčí Navrátil a jedna fenka nakonec nedorazila. Darlenka se hned po vstupu do kruhu postavila jako modelka, nechala si zkontrolovat zuby a pak už se šlo do pohybu. Pan rozhodčí nás nechal oběhnout tak 6 koleček, nechal nás postavit a než jsem se stačila vzpamatovat, beze slova před nás postavil ceduli s číslem jedna, tedy V1 CAC! Byla jsem šťastná jak blecha! Nejen, že jsme získali náš první dospělácký titul CAC, především se Darlence díky tomuto titulu podařilo splnit podmínky pro přiznání titulu Český junior šampion! Byla jsem na ni tak pyšná!:)

Po tomto malém vítězství jsme nastoupily ještě do souboje o CACIBa společně s 3 dalšími fenami - vítězkami svých tříd. Pan rozhodčí se nemohl dlouho rozhodnout, nechal nás dvakrát běhat a stavět do postojů, chodil od jedné feny k druhé a bylo vidět, že se mu všechny líbí. Bohužel, Darlenka mi v rozhodujícím okamžiku nějak přestala spolupracovat a stála mi jak houpací koník, zapřená v předních nohách, se zadní nohou ve vzduchu, dokonce i rozhodčí mě velmi důrazně napomenul, že stojí špatně. Jenže Darča se prostě zasekla a nešlo to:). Myslím, že kdyby se nám podařila prezentace tak jak v mezitřídě, měly bychom velkou šanci CACIBa získat, ale bohužel. Pro příště aspoň vím, že bez tréninku to prostě nepůjde. Každopádně pro nás tato výstava byla velmi úspěšná, potkali jsme opět hodně fajn lidiček, jen škoda, že bylo tak mizerné počasí a nemohli jsme zajít někam společně ven, tak snad příště, třeba v Budějovicích! ;-)

Fotky tady nebo v galerii.

 

 

Zkoušíme syrové

Tak už došlo i na mě:) Koupila jsem knihu od paní Novosádové - BARF. Po přečtení pár stran jsem pustila Internet a začala vybírat mrazák. Nakonec ale zvítězil rozum, pořízení mrazáku budu muset nechat na později. Pár dní jsem to vydržela a nakonec jsem se rozhodla to zkusit i s tím pidimrazáčkem v ledničce:) Je tam sice mrtvolka zajocha přichystaná na výcvik, ale ještě se tam k ní něco vejde. Už o víkendu jsem koupila holkám nějaký to masíčko. To ale dostaly spíš jako zpestření. No a v týdnu jsem už nakoupila nějaký to maso, nějaký ty vnitřnosti a kosti, vše normálně v obchodě v malých baleních. Koupila jsem salát, mrkve a papriky a bylo. Odpoledne jsem to vyndala z ledničky, přichystala Darlence porci k večeři a ještě 3 porce na zamražení. Darlenka mi celou dobu asistovala a když jsem ji večeři nabídla, byla bez sebe, málem se tím udusila:)

Natali syrové taky chutná, bohužel přes týden jsou s páníčkem v práci a páníkovi se to zatím chystat moc nechce. Tak ale uvidíme, Natali by BARF prospěl přece jen ještě o něco více než Darlence, protože Natali je prostě nežravec. Když jsme ji ale nabídli syrové, snědla to s velkou chutí... Tak uvidíme, třeba když páník uvidí, jak ji to o víkendu šmakuje, přece jen to zkusí:)

Jinými slovy, Barf se u nás setkal s velkým ohlasem a pokud to jen trošku půjde a bude to Darlence, potažmo oběma holkám vyhovovat, pokusímse se to realizovat nějak i do budoucna (jen nevím, co budu dělat s tím pytlem granulí, co mě čeká na poště:)

Jinak, poslední dny si konečně užíváme zimu, krásně u nás nasněžilo a  holky jsou tak ve svém živlu. Nové fotečky z ledna jsou tady nebo ve fotogalerii.

Hanácká narodní výstava psů 2012

Tak jsme si to zopakovaly. Přesně před rokem jsme se s Darlenkou zúčastnily naši první výstavy, Hanácké národní výstavy psů. Tehdá, stejně jako letos, s námi byla v kruhu Darlenky sestra Doreen s Luckou a stejně jako loni nás i letos holky porazily. Tzn. Darlenka získala V2, res CAC. Kažodpádně jsem ale s výsledkem moc spokojená. Darlenka se předváděla opravdu nádherně, v postoji stála jako socha, pohyb byl taky fajn, i když tedy nejsem si zcela jistá, jak mohl pohyb rozhodčí podle ani ne jednoho uběhnutého kolečka posoudit, ale budiž. Jediné, co maličko zamrzí, že nám útěkem CACíku utekl i český junior šampion. Poslední možnost na jeho získání pro nás by byla na DUO Cacibu v Brně, jenže tam se mi taaak nechce... Uvidíme, mám ještě dva dny do druhé uzávěrky, nějak to vymyslím :)

Nějaké ty fotky z výstavy tady.

Silvestrovské procházkování

Na Silvestra se nám konečně podařilo vyrazit na procházku s Ebinkou (Berta z Hanačova) a jejími páníky Ditou a Tomem. Protože Natali stále hárá, vyjeli jsme raději za Jihlavu, k Černému rybníku, kde to máme moc rádi. Procházka byla parádní, zrzenky běhaly jak vítr, naprosto spokojené, že můžou dovádět ve větším počtu a na polích mimo komunikace, kde je nikdo neomezuje a neustále neodvolává. Našel se tady tedy i jeden neoblomný "ženich" pro Natali, krásný setr, který nám byl chvilku v patách, ale nakonec se ho páníčkovi přece jen podařilo odchytit, a tak vizslo-setříci nebudou:) I my dvounožci jsme si, myslím, procházku všichni užili, pěkně jsme se všichni vypovídali a doma jsme už mohli jen a jen odpočívat. Holky pak večer nevzrušovaly nijak ani ohňostroje a pořádné rány z petard (člověk by neřekl, jak se ty rány mezi domy odrážení), jak byly unavené:)

Protože bylo nádherné počasí, měli jsme s sebou i foťáček, fotky jsou už ve fotogalerii, případně tady.

Naše první společné Vánoce

Neskutečně to uteklo a naše první společné Vánoce jsou za námi. A že jsme si je užili. Štědrý večer naštěstí proběhl bez shozeného stromečku,  pséky sežraného kapra, či podobných, mnou v podvědomí očekávaných událostí.  Všichni jsme byli asi moc hodní, protože jak holky tak my jsme měli pod stromečkem spoustu dárečků. Holky si ty svoje našly okamžitě a neomylně:)

...

Na návštěvě u Bárníka

S Darlenkou jsme vyrazily na pár dní k rodičům a za Barnabáškem. Hned ráno jsme si dali vycházku, zrzci lítali jak potrefení, maj se tak rádi, radost na ně koukat. Ale přemluvila jsem je a docela mi i zapózovali na pár fotek, podívat se na ně můžete tady. Hlavně Barnymu to na fotkách mimořádně sluší, je mu už 4,5 roku (neskutečně to letí), ale je to prostě pořád stejná triskomyška, prostě vizsla jak se patří;)

Naše plány 2012 :)

V příštím roce máme před sebou spoustu práce a velké plány. Především bychom rádi s holkama absolvovali lovecké zkoušky. Natali má už vlohy úspěšně za sebou, Darlenku čekají v květnu. Bohužel termín místních ZV se nám kryje se světovou výstavou, tak ještě uvidím, jak to vymyslím. S Darlenkou a jejím bráchou Durcásem se chystáme na jeden týden na výcvikový tábor do Těšan. Tento výcvikáč bývá každoročně zakončen podzimními zkouškami. Takže uvidíme, jak na tom miláčkové budou a když by to bylo dobré, možná bysme zkusili podzimky už tam. Pokud ne, pak bychom určitě rády absolvovaly místní podzimky, jen to hárání aby nám to nezkomplikovalo. Pokud by se nám toto podařilo, stane se z Darlenky chovná fena, což je náš mezník a cíl:)

...

Báječný víkend na Slovensku

Tento  víkend jsme měli naplánovaný už hodně dopředu. Návštěva Slovenska byla spojena s konáním výstavy v Nitře, které se účastnila chovatelka od naší Natali, Danka. Už dlouho dopředu jsme byli domluvení, že tam dojedeme, ukázat Naťuldu a prostě se jen tak potkat a užít si příjemný den ve společnosti vizslolidiček.

Na Slovensko jsme dorazily v pátek odpoledne...

                              

Prodloužený víkend - aktuální fotky

Poslední říjnový víkend jsme si pořádně protáhli pěkně až do úterý, a protože bylo krásně, navštívili jsme několik krásných míst naší zemičky, konkrétně zámek Červená lhota, krásné městečko Jindřichův Hradec a byli jsme se podívat i v Třebíči. Kromě toho jsme stihli i několik vycházek v okolí Jihlavy. Celý prodloužený víkend nám dělal společnost i foťák, na rajčeti jsou tedy k prohlédnutí dvě nová alba. Jedno z výletů - tady, a jedno z procházek po okolí - v něm naleznete i aktuální postojovky holek, hlavně ty Nataliny se moc vyvedly - tady:)

Na rajčeti jsem přidala ještě jedno album z výletu na Čeřínek, kde jsme byly jen s Darlenkou a fotky se díy krásnému počasí moc povedly . najdete je tady:)

Velmi nadějná štěňátka Hostýn Hunter!

Chovatelská  stanice Hostýn hunter nabízí v současných dnech velmi nadějná štěňátka maďarských ohařů krátkosrstých po vynikajících rodičích. Otcem je šampion práce, šampion krásy ČR a čekatel Interšampiona Loco z Pufiho parku, matkou potom Dorisa z Krásenského zámku, všestraná fena vysokých pracovních kvalit, čekatekla šampiona práce. Jedná se o osvědčené, opakované spojení. Štěňátka z vrhu A už začínají sklízet první úspěchy. Štěňátka jsou vodná jak pro ambiciózní páníky, kteří by se rádi účastnili výstav a zkoušek, tak i pro aktivní páníky, kteří prostě jen hledají skvělého psího kamaráda, maďarský ohař je díky své skvělé přátelské a vyrovnané povaze vhodný i do rodiny s dětmi.

CHS nabízí chovatleksý servis a poradenství týkající se případného loveckého výcviku. Pokud byste měli o štěňátko z tohoto spojení zájem nebo se chtěli jen na něco ohledně štěňátek zeptat, neváhejte kontaktovat chovatele, pana Ing. Milana Nadě na tel. : 604 268 878, případně přes email: hostynhunter@seznam.cz

Darlen aport srstnaté - video

Darlen a její první aport zvěře

   

Jak už jsem jednou psala, od září jsme se s Darlenkou začaly zase věnovat výcviku a přípravě na zkoušky, které nás čekají v příštím roce. Cvičíme hlavně hledání, ze začátku to bylo jako na houpačce, jeden den jsem si říkala, že můžem na vlohy z fleku a druhý den se mi nechtěla hnout od nohy. To byla ale asi i dost moje vina, protože jsem to s výcvikem přeháněla. V současné chvíli toto trénujeme tak 2krát týdně a je to určitě lepší.

A další věc, kterou cvičíme, jsou samozřejmě aporty. Dá se říci, že základy s kozlíkem a dummy má Darlen zvládnuté docela slušně. Proto jsem se rozhodla pomalu, ale jistě přejít na aport zvěře. Jenže to byl kámen úrazu. Sehnat někde králíka, žádná sranda. Proto jsem byla moc ráda, když jsem dostala nabídku od Martinky Šoupalové (CHS Z Pelestrovských lesů), s tím, že má ještě jednoho králíka v mrazáku, takže můžeme s Darlen přijet a společně pocvičit. Neváhala jsem a tuto nabídku s radostí přijala, Martina s Bashou mají totiž za sebou většinu zkoušek, takže pro nás to byla velká příležitost se něco přiučit, což se taky stalo.

Tak už zase cvičíme, konečně! :)

Je tu podzim a touto dobou jsme dle mých původních plánů už měly být s Darlenkou značně nervózní před blížícím se termínem zkoušek vloh. Tento rok byl ale pro mě a tím pádem i pro Darlenku poněkud "zlomový", a tak se stalo, že jsme výstavy, ale i výcvik tak nějak automaticky přeřadily na druhou kolej. Na poslední chvíli jsem se pak ještě přece jen rozhodovala, jestli Darču na vlohy nepřihlásit, ale díky tomu, že se mi nepodařilo včas zajistit křepelky na výcvik, jsem to nakonec zavrhla.

I přesto jsme se ale s Darlenkou vrhly do výcviku pěkně zase pohlavě. A to doslova...

 

Úžíváme léto

Konečně se udělalo léto jak má být a tak jsme toho využili a užili si s holkami trochu těch letních radovánek při koupání. Zrzule jsou obě nadšené plavčice, takže neprotestovaly a každý večer nám pak spokojeně odpadly únavou. Hlavně na Darče pak po týdnu bylo vidět, že ji denní plavání dalo opravdu zabrat, neb mi za těch pár dnů pěkně zhubla. Ale to napravíme, naštěstí v tomto směru s Darlenkou není problém:)

O víkendu jsme se pak vydali na společnou vycházku ještě s Ebi a jejími páníky Ditou a Tomem. Sami jsme pak ještě odpoledne vyrazili směr Třešť - Šibeniční vrch. Tam se holky parádně proběhly a my jsme díky pěknému počasí nafotili pár pěkných fotek, včetně postojovek obou holek.

Fotky jsou ke zhlédnutí tady a tady.

   

Speciální výstava Zákupy

V zápalu boje o Junior šampiona jsem Darlenku zkusmo přihlásila na speciálku do Zákup. Chtěla jsem tam i proto, že jsem vědala, že se tam uvidíme s bráchou Durcásem a Jurou a Evičkou z Mešinské hájovny a že bude na této výstavě pořádně zrzavo. Když jsme ale pak viděla, že nás v kruhu mladých fen bude 16, moc nadějí na CAJCe jsem si popravdě nedávala:)

Na 230km štreku jsme vyrazili už brzy ráno s hodinouvou rezervou, i přes to jsme ale díky uzávěrkám silnic a neznačeným objížďkám dorazili do Zákup pozdě a to jsme ještě byli rádi, že jsme dorazili. Výhodou bylo, že jsme si tím zkrátili čekání u kruhu:)

 

   

Dovolenkování

Minulý týden si holky zrzavé společně s námi užívaly dovolenku na Slovensku. Procházkovaly - krom denodenních vycházek zvládly i tůru ve Vysokých Tatrách, plavaly - v řece u kempu, ale i v obrovské přehradě jménem Liptovská Mara, kulturně se vzdělávaly - ve skanzenu Pribylana, na Spišském hradě, v archeoskanzenu Havránok, v arboretu, atd. Na všech těchto místech budily zrzky velkou pozornost a obdiv, nebyl den, aby nás někdo nezastavil, aby se s nimi pomazlil a zeptal se na plemeno, případě se s námi podělil o zkušenosti ze života s vizslou:)

Dovolenka se podařila, všichni jsme si ji moc užili a myslím, že nejen nám, ale ani holkám se moc nechtělo zpět do "pracovního režimu". Nezbývá než doufat, že si to zase brzy zopákneme:)

Nějaké fotky na rajčeti. Jen pro ukázku...

   

Výcvik s kachnou

Včera jsme vzali s sebou na vycházku provětrat kachnu a holky čekala po dlouhé době zase troška výcviku. Já jsem se původně chtěla jen koukat, protože jsme teď s Darčou výcvik opravdu přehodily na druhou kolej a vzhledem k tomu, že ještě neměla peří v mordě, jsem nechtěla něco hrotit. Nakonec si to ale zkusila i ona.

Zkoušeli jsme aport nejdřív na souši, Natali nám předvedla, jak to má vypadat, brala kachnu krásně na plnou mordu, s radostí a chutí. Darlenka si nejdřív kachnu očuchala, ale do mordy ji teda nechtěla ani za nic. Tak jsme ji lehce pomohli a nakonec to šlo. Nakonec jsem ji i zkusila nechat kachnu přinést. První i druhý pokus byl super, pěkně kachnu přinesla a předala, pak se ji už ale moc nechtělo, takže jsme to dál už raděj moc nehrotili.

Ve vodě na tom byla Natali stejně dobře jako na souši, Naťulda je prostě aportér profesionál:) Darča nejdřív vše pozorovala, potom mi kachnu taky z vody 2* přinesla, i když teda s vyplivnutím na břehu, ale trošku jsem ji pomohla a nakonec to vypadalo i jako aport:)

Holky si to myslím užily, hlavně Natali byla nadšená a ještě si pak kachnu i hrdě nosila v mordě kousek cesty:) Já jsem si to tedy užila o něco méně, bylo to moje první cvičení s mrtvolkou a teda nic moc... :)

S Darlen teď budeme muset ještě pořádně zapracovat na utvrzení aportu na atrapách a pak se teprve vrhnem na ty mrtvolky, uvidíme, jak nám to půjde:) A Natali, kdyby se podařilo sehnat ještě nějakou zvěř a bylo dost času, by myslím klidně mohla vyrazit na podzimky, je to prostě lovec tělem i duší! :)

Natali modelkou

Natali si na chvilku zahrála na modelku v atelieru a jak úžasně to dopadlo se můžete přesvědčit níže. Má to v krvi, holka:)

                      

Víkendová dámská jízda

Víkend se tentokrát nesl v duchu dámské jízdy. Měla jsem totiž nastarosti nejen Darlenku, ale aspoň na jeden víkend jsem si zkusila, jaké by to bylo mít nstěhovány v bytě dvě vizslí holky, hlídaly jsme totiž Natali. Bylo to fajn a myslím, že jak já, tak holky si to užívaly. Jediné, z čeho jsem měla trošku strach, byly divoké hry zrzek v bytě. Ale nakonec se nic takového nekonalo. Bylo celkem fajn počasí, takže jsme krom sobotního odpoledne, byly vlastně neustále venku, holky běhaly, aportovaly, plavaly, prostě byly ve svém živlu a pak doma už neměly moc sil něco vymýšlet. Jediné, v čem byl problém, že mám doma jen jedno křeslo a obě chtěly odpočívat právě v něm:) Nakonec se ale stejně večer nakufrovaly ke mě do peřin:)

Takže, výsledné konstatování, dvě zrzky do bytu klidně! :) Teda až na ten úklid po nich, to byl teda masakr:)

V sobotu jsem vzala s sebou vyvětrat i foťák, takže fotky opět na rajčeti. Jen na ukázku...

 

 

Okolí vodních nádrží Želiv a Sedlice

O víkendu jsme opět vyrazili na výlet. Tentokrát do nedaleké Želivy. Tam jsme nechali auto a vyrazili na pečlivě naplánovanou, 15 km vycházku, podle mapy, podle značek. I přes dokonalou přípravu se nám podařilo hned v Želivy asi 2* zabloudit, nakonec jsme ale našli "naše" značky a výlet se povedl, přiroda krásná, počasí letní, holky zrzavý vyběhaný...co víc chtít:)

Několik fotek z prima soboty na rajčeti:)

Fotky z Klatov

Přidávám odkaz na fotky z výstavy a prima víkendu stráveného v Klatovech - klik tady.

Za fotky moc děkujeme Petře Janíkové (CHS Locura kennel)

Národní výstava Klatovy

Po háráním překažené výstavě v Budějovicích jsem se asi v nějaké euforii rozhodla přihlásit Darlenku na národku do Klatov. Asi až potom jsem se podívala, jak že je to vlastně daleko a docela mi zatrnulo. Naštěstí je kolem psisek spousta fajn lidí a tak když přišlo na věc, dostala jsem nabídku od Peti Janíkové, že mi bude dělat cestou průvodce a dokonce jsem dostala i pozvání na super víkend strávený poboku vizslat a jejich fajn páníků.

Víkendové překvapení

Původně jsme měly, hlavně já s Darčou, minulý víked naplánovaný s jasným programem. Jenže, psala jsem už několikrát, člověk míní, osud a někdy třeba i lidská hloupost či nepozornost mění...:) Darlenka byla přihlášena na krajskou výstavu v Dětřichově u Svitav. Sice měla být za své plemeno sama, ale i tak jsem se na tuto výstavu těšila.

 

 

Ta Jižní Morava je jistě krásná zem...

Tento víkend jsme vyrazili s naší milou brněnskou rodinkou na minidovolenou na Jižní Moravu. Darlenka samozřejmě nesměla chybět, společnost ji dělala zrzečka Aimee, takže jsem měla pocit, že zrzka si to snad užívá ještě víc než já:)

 

Darlenka hárá

O víkendu jsme měly s Darlenkou na chvilku nechat cvičení cvičením a jet zase předvést, jakou že to máme doma krásnou zrzku - na výstavu do Českých Budějovic. Bohužel, Darlence se tento nápad pravděpodobně nepozdával, ...

Vystavování na křepelkách

V pátek jsme si díky Milanovi od Natali (Alfa Buona Casa), který sehnal křepelky na cvičení, a díky jeho pozvání na cvíčo, mohli zase vyzkoušet vystavování. Do této chvíle jsme to zkoušeli pouze v Zalažanech, kde Darča první den docela pěkně vystavila, druhý den už ale věděla o co jde a spíš už jen vyrážela. Měli jsme taky možnost si zkusit vystavování bažanta, to ale díky Darčině nemoci jaksi vyznělo do ztacena. Byla jsem tedy docela hodně zvědavá, jak to bude tentokrát.

 

Jak (ne)pokračuje náš výcvik

Po absolvování výcviku v Zalažanech jsme se do toho pustily s Darlenku pěkně po hlavě a musím uznat, že Darča byla opravdu moc šikovná a moc ji to šlo. Jako by zrzka konečně pochopila, co že má, jako ten lovecký pes, dělat. Radost koukat. Potom se nám bohužel ale do výcviku zamotala návštěva veterináře a nakonec ještě nachlazení. Nachlazení je bohužel až takové, že se Darča dusí rýmou a necítí opravdu vůbec, ale vůbec nic. Zkoušela jsem ji i schovat buřta do deky a ona si na něj lehla a chrněla, věc pro ni za normální situace nemyslitelná.:) Dopředu jsme už ale měli domluvené, že zkusíme s panem Zadražilem vystavování ....

Krajská výstava Vyškov

V sobotu jsme se s Darlenkou zúčastnily krajské výstavy ve Vyškově. Dopadly jsme výborně, získali jsme V1 Vítěz třídy mladých a krásný posudek a krásná slova od rozhodčí, Mgr. Ovesné! Pak jsme ještě v kruhu o nejlepší mladou fenu výstavy postoupily do užšího výběru, i když jsme se v první čtveřici neumístily, byla jsem na zrzku mooc hrdá, byla moc šikovná :)

Darlenka oslavila 1. narozeniny

Přání k narozeninám bylo vesměs jediné, hlavně to zdravíčko!!!

A jelikož Darča je prostě přes to žrádlo, dostala hlavně dobrůtky a mňamky, plus nějakou tu hračku:) Nejvíce si asi vychutnala dortík.

Neuvěřitelně to letí, pozitivní však je, že se snad brzy dočkáme a Daruška pobere s věkem i trošku rozumu;) Že jsem naivní? Já vím... :D

      

Fotky z výcviku

Přidávám ještě odkaz na fotky z víkendového výcviku v Zalažanech...TADY

Víkendový výcvik v Mešinské hájovně

Víkend jsme s Darčou strávily výcvikově a to u Jury a Evči v Zalažanech. Bylo to moc fajn, jen v neděli večer jsem měla pocit, že jsem dostala tolik informací, že to asi budu vstřebávat několik dní:)

Lovečina - naše začátky

Konečně se udělalo hezky a tak byl čas zavolat pana Zadražila, pána, který je rozhodčím snad na všech typech kynologických loveckých zkoušek, a domluvit se na výcviku. V zimě mi totiž ochotně nabídl pomoc a já jsem mu za to moc vděčná. A jak tedy cvičíme?

 

Fotografie od profesionála

Dneska mi dorazily fotky Darlenky od fotografa, nechala jsem je udělat v Brně na výstavišti:) Krásná, že? :)

   

DUO CACIB Brno

Tento víkend byl opravdu náročný. Zúčastnili jsme se mezinárodní výstavy v Brně a to oba dny.

Hanácká národní výstava psů - Olomouc 7. 1. 2011

Naše výstavní premiéra je za námi a troufám si říct, že jsme jí s Darlen prošly s úspěchem. Na výstavu jsme vyrazili v pátek ráno společně s Ditou a Tomem a jejich Ebi (Bertou z Hanačova). Dita s Tomem byli tak hodní a nabídli nám s Lukym spolujízdu, byla jsem za to opravdu ráda, protože jsme přeci jen nevěděli, co bude v Olomouci vše potřeba, jaké papíry, atd. A protože Ebinka má už několik výstav z loňska úspěšně za sebou, byla jsem ráda, za Ditinu a Tomovu přítomnost, pomoc a podporu.

Už jen 10 dní....

Už jen 10 dní do naší první výstavy a tak trénujeme ...

  

Krásné Vánoce všem!

Darlen - 9 měsíců

Loni touto dobou jsem už u Drábků měla měsíc zamluvené štěňátko a to čekání až začne Agátka hárat mi přišlo nekonečné:)

Darlen nám dospěla

Ač je to k nevíře, Darlenka už není štěňátko, ale minimálně dospívající fena. V čerstvých sedmi měsících nám zrzka začala hárat.

Také se už začíná projevovat jako lovec, zvěře se totiž opravdu nebojí;)

Darlenka poprvé na dovolené

Tak máme za sebou první dovolenou, na kterou nás doprovázela i Darlenka a myslím, že jsme to všichni přežili celkem bez úhony;)

  

Darlen je už témeř půlroční slečna

A uteklo to neuvěřitelně. V našich očích je Darlenka pořád to maličké štěňátko, jenže tohle maličké štěňátko má už skoro 17 kg a nějakých 53 cm v kohoutku. Neskutečné, občas na ní koukám a říkám si, kdy se to stalo:)

 

Darlenka v postoji ve 4,5 měsících a v 6 měsících

Darlen je velká šikula

Darlenka roste nejen v pěkné kvítko, ale i v šikovnou zrzavku. Samozřejmě, jako každé vizslí štěně má spoustu energie, ale za odměnu je schopná udělat téměř cokoliv. A tak se stalo,že ...

 

     

 

Darlenka roste a sní i její energie

Aktuality na stránkách moc nepřibývají. Není to tím, že bychm se snad doma nudili a nebylo co psát, spíše naopak, není kdy.Darlenka nás totiž zaměstnává svou nevyčerpatelnou energií, o víkendech ani nemluvě, jak se spřáhne vizsla s vizslou...;) Takže co se u nás děje?

Velkej a malá, aneb první společný víkend Barnyho a Darlenky

Barny a Darlenka spolu poprvé trávili společný víkend a že si to zrzavečci užívali;)

 

Darinka si zvyká na nové prostředí

Zítra už to bude týden, co máme ďáblíka doma a už si pěkně zvyká...až na ten řev:)

 

Darlenka je doma

V pátek jsme si přivezli zrzavý poklad. Jak se tak tváří, bude to pěkná čertice:)

Nově fotky štěňátek

Na webu chovatelské stanice Z Měšinské hájovny, kde Darlenka bude ještě 10 dní působit, jsou fotky z venkovního výběhu, kde řádí jak maďárci, tak malí pointříci. Tmavá fenka neustále se přetahující o míček na provázku je Darlenka (zlatá stužka). Jak to tak vidím, vybrali jsme zas pořádného ďáblíka, jak jinak, aby se Barny nenudil;)

Stránky pro Darlen

Tyto stránky jsem založila pro naší fenku maďarského ohaře krátkosrstého - Darlen z Mešinské hájovny. Do budoucna se tu budou objevovat zážitky z jejího dovádění, nějaké fotky a časem snad i nějaké úspěchy a třeba i neúspěchy, které nás společně čekají, budeme to brát jak to přijde;)

CINNAMON DIAMONDS