CINNAMON DIAMONDS

Darlen se připravuje na vlohy

Loni se nám to nějak zamotalo, a tak se nakonec chystáme s Darlen na vlohy až letos. Darlence jsou už dva roky, někdo říká, že vlohy měla mít už dávno hotové, já věřím, že jsme nic nepromeškaly a že to snad vše zvládneme letos. Je pravda, že na vlohy chodí spousta mladších psů, já mám ale pocit, že Darlen je ve dvou letech přeci jen dospělejší a rozumnější než před rokem, tak snad to potvrdí i na zkouškách.

A abychom neudělaly ostudu, začaly jsme se chystat na vlohy už od chvíle, kdy slezl sníh. Nijak pravidelně, ale když se dá a je čas, chodím s Darlenkou už od března do pole. Bohužel, se zvěří je to u nás dost marné. Proto jsem s radostí minulý týden přijala pozvání Yvky Hiclové, abych přijela pocvičit k nim na Jižní Moravu, že oni mají zvěře dost. Asi takhle, „dost“ je v tomto případě slabé slovo. Za ten jeden den jsme potkaly v poli snad 40 zajochů, v šáší holky, Darlen a Coffee, vypíchly několik bažantů, prostě ráj pro výcvik. Je pravda, že i tam jsou pole zatím dost holá, takže vystavování zajochů se moc nedařilo, ale bylo vidět, že je holky moc dobře cítí a vědí, kam zaběhnout. Několik jich holky prohnaly, Darlence se jich ale podařilo i několik udaunovat. I když jsem málem přišla o hlasivky, měla jsem radost, že se to podařilo :) Hlavně jsem měla ale radost, že Darlenka se snažila běhat celý den. U nás prožene jednoho dva zajochy a dělá, že už jako nemůže. Teď už vím, že je to proto, že moc dobře ví, že víc zajochů už v poli prostě není, tak ji to za to nestojí. Na Moravě běhala několik hodin vkuse a ač doma večer padla za vlast, v poli ji nijak nenapadlo, že by to už jako stačilo :) Yvka byla taky tak hodná, že nám obstarala i křepelky, jelikož náš tradiční zdroj tentokrát nevyšel. Ještě odpoledne jsme se zrzavkama párkrát vystavení zkusily. Holky byly šikovné, i když Darlence přeci jen trošku moc hrrr, chybí ji trocha rozvahy, a při posledním pokusu křepelku zakousla. Jednu slepičku jsme si odvezly i domů.

Tento týden jsme vyrazili do pole opět. Nejdřív hledání, podařilo se mi najít pole, kde se vždy podaří potkat nějakého toho zajocha, takže Darlenka běhá zatím docela pěkně. Natali, aby to nezapomněla, cvičí s námi (a já vždycky doufám, že od ní Darlenka něco z toho jejího skvělého hledání okouká). V neděli jsme s sebou vzali na pole i králíka, abychom to holkám trošku obměnili. Zkoušeli jsme ztracenou, aport, obě byly šikovné a vše našly a přinesly naprosto krásně. Zkoušeli jsme i vlečky, Natali na 1*, Darlenka je přeci jen trošku moc hrrr, takže u vlečky tak úplně nevím, jak na ni. Většinou to dopadne tak, že zvedne nos (i když se snažíme dělat vlečky vždy po větru) a králíka prostě najde takto. Ale tak to je otázka podzimek, do té doby si určitě necháme poradit a nějak to zvládnem nacvičit.

Včera jsme pak vzali do pole provětrat křepelku. Trošku jsme ji přistřihli křídla, aby nám nezmizela. Holky byly obě moc šikovné, hlavně na Natali je vidět ta rozvaha, přece jen je o rok starší než Darlen a je to opravdu znát. Darča se hnala za křepelkou hlava nehlava, i ji vystavila, ale myslím, nebýt na stopovačce, jsme bez křepelky :)

A tak se máme, vlohy se nám blíží, už jen měsíc. Já teď jen tajně doufám, že Darlenka nezačne do té doby moc blbnout s faleškou, protože to je pak jak vyměněná a dost mimo. Ale co, však zkoušky jsou od slova zkusit, takže zkusíme a uvidíme, jak to vše dopadne! :)