CINNAMON DIAMONDS

Darlenka je doma

Pro Darlenku jsme si jeli v pátek navečer. Chvilku jsme ještě popovídali s chovateli, odchytli Darlenku dovádějící se ségrou a vyrazili na cestu domů. Cesta začala, bez nadsázky, hrozivě. Darlenka řvala jak tur a lezla mi až na hlavu. Přesedla jsem si s ní tedy dozadu, aby se mohla projít aspoň po zadním sedadle a záhy byl důvod neskutečného křiku jasný, Darlošenka nám hned asi po 5 minutách hodila v autě bobek. Naštěstí jsem měla podložku na sedadle, tak jsme ten smrádek jen vyklepali na lese a jeli dál:) Cestou jsme se ještě na chvilku zastavili pozdravit Barnyho a ukázat mu Darlenku. Bárny to vzal celkem statečně, hodil kolem Darlenky svůj taneček a zbytek návštěvy dělal, že ji nevidí a odvracel raději zrak. Když jsem ho ale vzala na vychajdu, nezlobil se:)

A pak už se jelo domů do Jihlavy, Darlenka už měla nachystaný pelíšek, trošku si to u nás očmuchla, nadlábla se, a po vyvenčení šla chrupat. Za noc se brobudila jen dvakrát, jen lehce kňukla a já věděla, že je čas seběhnout pár pater a dopřát Darlence venčení. A spala celou noc. Byli jsme nadšení, jak rychle si zvyká, sice sem tam poknikávala, ale nic hrozného. V sobotu jsme pak už byli i v parku na krátkých vycházkách. Darlenka je z maličké vesnice a tak není zvyklá na ruch města, takže se zezačátku dost bála...projíždějících aut, bouchnutí dveří, štěkotu krvelačných yorků:) Ale to je den ode dne lepší, je vidět, že si na ruch města zvyká dobře. Na co si taky rychle zvykla jsme my. A dává to dost jasně najevo, nesmíme se jí ztrácet z dohledu, to je pak přímo operní koncert. V neděli večer jsme ji nechali chvilek samotnou a ten řev, který jsme při návratu slyšeli před panelákem, bych nikomu zažít nchtěla. Naštěstí máme zatím tolerantní sousedy, tak teď jen doufat, že to Darlenku přejde a brzy si zvykne, že když odejdem, tak taky zas přijdeme:)

Několik fotek z orvního dne TADY