CINNAMON DIAMONDS
Dovolenka - Liptovský Hrádok
Dovolenku jsme si naplánovali na nejhezčí měsíc v roce a holky se jí, samozřejmě, účastnily s námi. A protože jsme byli minulý rok v kempu Borová Sihoť na Slovensku moc spokojení, rozhodli jsme se vyrazit tam znovu a udělali jsme moc dobře. Tento rok jsme tam byli o 14 dní později než loni a bylo to znát. Bylo příjemné, že v kempu bylo míň lidí, takže holky mohly neomezeně běhat kolem chatky a nikoho tím neobtěžovaly, měli jsme dostatek místa házet jim talíř a zahrát si badbinton, k řece to bylo taky pár desítek metrů. Počasí nebylo tak tropické jako minulý rok. Jeden den jsme i trošku zmokli, ale na druhou stranu jsme se nemuseli bát, že když necháme holky na chvilek v chatce, že se nám tam uvaří a mohli jsme vyrazit kouknout i tam, kam psi prostě nesmí.
V plánu bylo několik procházek, jeden větší výstup a pak nějaká ta kultura a samozřejmě taky odpočinek. Ten jsme si naplánovali hned na první den, abychom měli dost síly na dny další a jen tak odpočinkově jsme si prošli nedaleké městečko Liptovský Mikuláš, nakoupili nějaký ten suvenýr, ochutnali supr zmrzlinu, prostě pohoda.
Další den jsme si naplánovali okruh přes Prosieckou dolinu, teritorium medvědů (to jsem se dozvěděla naštěstí až z cedule u cesty:). Vyrazili jsme a už v tu chvíli začínalo pršet, nepřešlo to ani po hodině a půl a tak jsme se durch mokří rozhodli vrátit. Byla to velká škoda, protože tato dolina musí být dle fotek opravdu krásná, nakonec jsme se ale taky z fotek dozvěděli, že bysme to tam asi s holkama ani neprošli, bylo tam dost žebříků a úzké cestičky s řetězy, když k tomu připočítám ještě déšť a tedy mokré kluzké kameny (ne, opravdu jsme se nevraceli jen kvůli mé panické hrůze z medvědů:), byla jsem ráda, že jsme se nakonec vrátili. Odpoledne jsme pak nechali holky odpočívat a vyrazili jsme do krásné jeskyně Slobody. Návštěvu můžeme jen doporučit, jeden úsek jeskyně se prochází opravdu v bezprostřední blízkosti stlagnitů, stalagtitů a stalahgnátů, takže krása;)
Další den jsme pak měli naplánovaný celodenní výlet do krásného městečka Levoča. Trošku jsme si ho prošli a pak jsme už vyrazili na více jak 20 km dlouhý okruh. Prohlídli jsme si poutní kostel Na Mariánské hoře a pokochali se výhledy z místních kopečků. Do městečka Levoča jsme se vraceli až hodně odpoledne, krásně unavení, plni dojmů z krásné okolní přírody a bez vodítka, mého nejoblíbenějšího. Asi v zápalu boje o poslední müsli tyčinku jsem si ho odložila na stůl a vzpomněla si na to až pod kopcem. Měla jsem ho vážně ráda a chvilku jsem i váhala, jestli se pro něj nevrátit ... 400 metrů převýšení, které bych ale musela zdolat, mě jaksi přesvědčilo, že si s Darlenkou zasloužíme už vodítko nové:)
Ve čtvrtek bylo konečně krásně jasno a tak jsme se rozhodli vystoupat si na 2024 metrů vysoký Chopok. Výstup to byl parádní, šli jsme skoro sami, holky byly skoro celou cestu na volno, nahoře už jen samé kleče a krásné kamenné chodníčky. Trošku nás pak ale zaskočil čilý ruch na vrcholku Chopoku, z jiné strany sem totiž vedla lanovka a tak jsme si pak u Kamenné chaty na vršku neměli skoro ani kam sednout :) Ale co, dali jsme si Kofču, trochu jsme pofotili ta krásná panoramata a vydali se zase zpět, krásnou cestou, na které jsme byli opět skoro sami:)
V pátek jsme se rozhodli dopřát sobě i holkám trochu té kultury a navštívili jsme vesničku Vlkolínec, památkovou rezervaci lidové architektury, zařazenou na seznam Světového kulturního dědictví Unesco. Cestou zpět jsme se pak ještě zastavili podívat se na unikátní dřevěný kostel Svätý Kríž, který je postaven celý výhradně ze dřeva a který byl kvůli výstavbě přehrady Liptovská Mara v 70. Letech převezen z obce Paludza, která byla následně zatopena.
Dovolenku jsme si opravdu užili, holky byli z celého toho týdne krásně unavené a my naopak odpočatí, už jsme to potřebovali. A protože se nám to tak líbilo, pojedeme zas! V září, tentokrát za Krakonošem :)
Fotečky jsou v Galerii:)
