CINNAMON DIAMONDS

Dovolenkování s trochou adrenalinu

Rozhodli jsme se využít díky svátkům prodloužený víkend a vyjet si odpočinout někam do přírody. Původně jsme chtěli jet do Českého ráje, ale po obvolání kempů jsme zjistili, že všude bude naprosto přeplněno a to by jaksi se dvěma vizslušema, z nichž jedna je hysterka (při jakémkoliv zvuku v noci řinčí jak ohlašovna požárů) a druhá pažravka (bylo zde nebezpečí, že by mohla sežrat děti ze sousedních stanů), nebyl žádný odpočinek. A tak jsme se rozhodli vyrazit směr Slovensko, neb Slováci prý nejsou takoví kempaři jak Češi, takže zde byl předpoklad ne tak hustě obsazených kempů. Předběžně jsme měli vybraný kemp v Súlovských skalách, který se nakonec ale ukázal být naprosto stejně přeplněný jako kempy v Čechách (ano, bylo to moc blízko hranic a skoro všechna auta měla na značkách písmenka CZ), a tak jsme pokračovali na východ a náhodou narazili na kemp Turiec, těsně vedle města Martin. V blízkosti kempu, na kraji lesa bylo skvělé posezení s výbornou točenou kofolou a něčím malým na zub. Kemp samotný byl skvělý, čistý, klidný, byla možnost spát jak v chatičce, tak ve stanu. My zvolili stan. Byl tu dostatek prostoru a tak jsme si mohli postavit stan pěkně pod stromy a přitom kousek od ostatních. Holky mohly být celou dobu na volno a nikoho to neobtěžovalo. Bylo tam tolik místa, že nebyl problém jim házet talíř a příšery lítaly jak utržené ze řetězu. Stan pojaly holky také okamžitě za svůj a Darlenka se do něj každý večer zhruba od 21:30 hodin snažila probojovat, neb je zvyklá v tuto dobu už dávno spát, že…:)

Počasí nám také přálo, možná až trošku příliš, bylo kolem 34 stupňů, takže na nějaké velké túry to nebylo. Holky se každý den chodily koupat do řeky, bohužel koupání pro nás jsme nenašli, ale aspoň jsme si udělali u té řeky piknik, když holky řádily ve vodě:). Jeden den jsme si pak vyšlápli k hradu, název mi vypadl. Největší zážitek byl ovšem ten, že když se nám v tom příšerném teple podařilo vylézt pořádný kopec, oznámila nám slečna u brány, že dovnitř se psem v žádném případě… Prostě radost, zasloužená odměna po takovém heroickém výkonu. V sobotu jsme se pak vydali podívat se do nedaleké Terchové, známé hlavně Jánošíkovými stezkami. Původně jsme si jen chtěli prohlédnout městečko, protože bylo vážně horko, nakonec jsme ale zašli na informace nechat si poradit, s tím, že chceme udělat jen nějaký malý okruh, vycházku, se dvěma psy. Paní nám poradila, dala mapku a my vyrazili. Až pozdě jsme zjistili, že paní byla buď pořádná horalka, nebo měla poněkud zvláštní smysl pro humor, neb jsme během té malé vycházky museli překonávat úseky s opravdu velmi úzkými cestičkami s řetězi, kde měl člověk sice krásný rozhled po širokém okolí, měl ale taky krásný pohled zhruba 100m pod sebe. V obyčejných teniskách a na vodítku se psem, který je schopný si v takových podmínkách jít ulovit právě prolétajícího motýlka (ano, teď myslím Darlenku), to byl docela adrenalin. V jednom místě jsme museli zdolat dokonce žebřík, holky zrzavé to naštěstí zvládaly v pohodě (psychicky na tom byly určitě líp než já, neb já se obyčejně klepu už na balkóně 3. patra). Asi po 3 hodinách jsme se nakonec všichni a celí vrátili zpět k autu a následně jsme vykoupili snad všechny tekutiny v místním obchodě,protože kdo by s sebou na krátkou, pohodovou vycházku tahal těžké lahve s vodou:).

V neděli jsme pak už jen odpočívali před cestou domů. Dovolenka to byla parádní, odreagování od všedních dní dokonalé, plné nezapomenutelných zážitků a už teď se těšíme, až v srpnu vyrazíme znovu :)