stezka Pustevny | Second hand | Kurzy měn

CINNAMON DIAMONDS

Jsou věci, o kterých by se mlčet nemělo, aneb jak jsem ztratila Darlenku

Vloženo: 17.3.2015 | Přečteno: 2161x

Koncem listopadu jsme s Darlenkou navštívily MVDr. Beránka v Pardubicích, protože Darlenka měla problém s levým okem, na které přestala vidět, oko bylo bolestivé, zakalené a jakoby vypoulené. U MVDr. Beránka byl po důkladném vyšetření Darlence diagnostikován glaukom na levém oku, s tím, že se jedná o PRIMÁRNÍ, tedy GENETICKY PODMÍNĚNÝ glaukom. Hned při této první návštěvě u MVDr. Beránka byla Darlence diagnostikována genetická predispozice pro vznik glaukomu s uzavřeným úhlem na obou očích, na pravém oku v tu dobu neměla klinické příznaky. Do té doby jsem o této nemoci nikdy neslyšela. Ještě když jsme poprvé odjížděly od specialisty z Pardubic, myslela jsem, že vykapeme ty troje infuze a vše bude v pořádku. Až postupně jsem se dozvídala, ať od pana doktora Beránka, tak z internetu, že tak jednoduché to nebude. Glaukom vlastně znamená, že v postiženém oku se tvoří vysoký nitrooční tlak, protože kanálky pro odvod komorového moku jsou ucpané, komorový mok nemá kudy odtékat a v oku se hromadí. Oko se vypoulí, zakalí a začne se jakoby zvětšovat, vypadá to, že oko začíná vylézat z důlku. Vše je velice rychlé a je velmi důležité co nejdříve zahájit léčbu, protože pro psa je toto velice bolestivé.

V levém oku se nám podařilo nitrooční tlak cca po 2 týdnech jakž takž zredukovat, nejdřív pomocí infuzí, potom už stačily i speciální kapky. Darlenka na oko neviděla, bylo vidět, že oko je nemocné, vypoulené, ale nijak zvlášť ji to nebolelo ani neomezovalo. Pravé oko bylo v tu dobu "zdravé", viděla na něj, takže normálně fungovala. Užili jsme si ještě i moc pěkné Vánoce, i když v podvědomí samozřejmě velké obavy z této nemoci stále hlodaly. Večer 12. 1. se pak bohužel glaukom projevil i na oku druhém. Darlenka oslepla doslova z hodiny na hodinu, myslím, že nemusím popisovat, jak strašně vyděšená jsem byla, strašná bezmoc. Začala jsem okamžitě kapat kapky i do druhého oka, druhý den jsme okamžitě vyrazily směr Pardubice jako už tolikrát před tím, zrak do pravého oka se částečně vrátil. Jenže vše se začalo chovat najednou strašně nestandardně.

Po kapání kapek byl v pravém oku tlak naopak příliš nízký, museli jsme snížit dávkování, jenže to mělo za následek opětovné oslepnutí a návrat bolesti, opět navýšení dávkování, podtlak, snížení dávkování a opět slepota. Následně pak vše zase vylítlo do desetinásobných hodnot a začaly opravdu velké bolesti. Postup měl být stejný jako v listopadu, nejprve kapačky a potom měly přijít na řadu kapky. Bohužel ale tentokrát ta léčba nefungovala. Na infuze jsme chodily několik dní vkuse, čím déle je Darlenka dostávala, tím méně účinkovaly. Stáhly tlak na několik hodin a druhý den byly hodnoty tlaku opět vysoké a Darlen měla opět obrovské bolesti. Jezdili jsme stále k odborníkovi do Pardubic, moc se snažil nám pomoci, nic nezabíralo, bolestivost byla čím dál větší. V úterý 27. 1. proto Darlenka podstoupila v narkóze nějaký zákrok, kdy ji pan doktor Beránek píchal přímo do očí nějakou látku, která měla alespoň částečně zprůchodnit kanálky. Nasadil silné steroidy a doufali jsme ve zlepšení. Další varianta jak ten tlak snížit už nebyla. Bohužel to opět nezabralo. Den na to přestala účinkovat víceméně zcela i infuze, zabrala tak na necelé 2 hodiny a Darlen se potom opět vracely silné bolesti. Díky silným steroidům jsem ji nemohla dát ani nic proti bolesti, neslučuje se to. Ale při tak vysokém nitroočním tlaku by stejně zřejmě už nic moc nepomohlo. Ve čtvrtek 29. 1. ráno jsem přišla k zrzkám do pokoje, Darlen stála uprostřed pokoje, třásla se bolestí, už mě vůbec nevítala, nechtěla se ani pohnout, každý pohyb vyvolával strašnou bolest v těch očích. Jak jsem se jí dotkla, začala kňučet, lehla si do klubíčka a dala mi hlavu na klín a já jsem najednou věděla, že už nemůžu čekat ani minutu. A tak nakonec přišlo mé rozhodnutí, nejtěžší rozhodnutí v životě, nechat Darlenku odejít.

Existovaly ještě varianty, kdy by se chemicky nebo laserem ukončila nějaká nervová spojení v oku a tím by se přestal tvořit ten komorový mok. Umrtvily by se tak i oči. Jenže by trvalo minimálně ještě 3 týdny, než by se tlak přestal tvořit, 3 týdny neskutečného utrpení, kdy Darlence nezabíralo na snížení tlaku už vůbec nic, toto u nás už nebylo možné. Navíc prý v těchto případech potom často dochází k tomu, že se tvoří záněty, protože oči jsou mrtvé a jakoby najednou tělu vadí. Další variantou bylo vyndání očí. I to jsme samozřejmě zvažovali. Ale vzhledem k tomu,že se do poslední chvíle vyvíjelo vše tak strašně nestandardně, Darlen nereagovala vůbec na léčbu, vůbec vlastně nevíme, jak a co by se dělo v případě zmíněných operací. Během léčby jsem ji nechávala dělat i nejrůznější testy, na boreliózu, celkový krevní obraz, atd. Nic se neprokázalo. Sám pan doktor Beránek mi říkal, že u některých plemen ten glaukom není zas až tak vzácný, a že většinou se daří po zaléčení ten tlak nějakým způsobem stabilizovat a medikací pak celý život zvířete držet na přijatelných, nebolestivých hodnotách, psi jsou slepí nebo oslepnou časem. U Darlen to tak nebylo. Sám pan doktor mi také řekl, že co se týká bolestivosti, je glaukom jedno z nejbolestivějších onemocnění (nejen očí) vůbec. A ta moje zrzavá holčička si musela toto všechno vytrpět, je mi z toho až zle, nikdy nezapomenu, jak tam tak stála a třásla se bolestí. To si opravdu nezasloužila. :/

Glaukom je jedno z nejzávažnějších onemocnění očí, které velmi často končí slepotou. Glaukom může vzniknout jak v důsledku nějakého zranění nebo onemocnění, to je potom tzv. sekundární glaukom. Druhým typem glaukomu, který měla právě Darlenka, je tzv. Primární, geneticky podmíněný glaukom, kdy ke zvýšení nitroočního tlaku dochází bez nějakého dalšího onemocnění. Genetická predispozice pro glaukom, který měla Darlenka, spočívala v tom, že měla na obou očích již od narození zúžené kanálky pro odvod komorového moku. Dědičnost u této predispozice bohužel není vůbec jasná. Neexistuje vyšetření DNA, které by toto onemocnění u daných jedinců a jejich potomků odhalilo, nexistuje nějaké jasné pravidlo jak se nemoc předává, či nepředává dál. Navíc, pokud pes „disponuje“ touto predispozicí, nemusí se toto za celý život psa vyvinout ve skutečný glaukom. Dle slov pana doktora není jasné, z jakého důvodu se u jednoho jedince ta predispozice v glaukom vyvine a u druhého ne. U nás v tom zřejmě hrála velkou roli hormonální nerovnováha, někdy to zas může být důsledkem nějakého zánětu v oku, se kterým by se ale třeba zdravý pes bez predispozice popral bez následků. Doktoři ze svých zkušeností odhadují, že je několikanásobně větší množství jedinců s predispozicí, u kterých se glaukom nevyvine, než těch, kteří jsou pak glaukomem skutečně důsledkem predispozice postiženi. Toto je dobrá zpráva pro někoho, kdo by u svého psa byť třeba náhodou, predispozici, objevil – neznamená to automaticky, že pes bude v budoucnu glaukomem skutečně postižen. Na druhou stranu, je toto velice nebezpečné. Jedinec s predispozicí bez projevu glaukomu totiž potom může v chovu toto předávat na své potomky. Dle slov pana doktora Beránka, cituji: „Jsou práce, které zachytávají v genealogickém profilu 10% populace rodiny s onemocněním glaukomu, ale vyšší procento s pozitivním nálezem bez projevů klinických“. Velmi nebezpečné u zúžených iridokorneálních úhlů je také to, že pokud se vyvine predispozice v samotný glaukom, je to až ve středním věku psa, nejčastěji až mezi 4. a 7. rokem života psa. V té době může mít chovný pes už několik vrhů potomků, stejně tak případně i chovná fena. Glaukom je onemocnění nevyléčitelné. Pokud se přijde na predispozici, nedá se nijak preventivně zasáhnout tak, aby glaukom nevypukl. Léčba glaukomu je pouze tzv. udržovací.


Asi týden po tom, co nás Darlenka opustila, se ke mně dostala zpráva, že stejnou nemocí před 5 lety onemocněla také Darlenčina teta – Fendy z Panských lesů (sestra Darlenčiny matky Gaily,  z předchozího vrhu PL, ale po stejných rodičích). S majitelkou Fendy jsem se spojila a zjistila, že ji bylo diagnostikováno zcela stejné onemocnění, jako Darlence. Onemocněla v 5 letech, nejprve problém na jednom oku, asi po 2 měsících i na oku druhém. Jim se podařilo situaci zvládnut lépe než nám, Fendy je sice od 5 let slepá, ale žije. Fendy byla chovnou fenou a než se onemocnění projevilo, byl na ni odchován jeden vrh MOK, vrh „CH“ z Panských lesů. Podle informací, které mám od majitelky Fendy, byli 4 psi z vrhu vyšetřeni - 3 z těchto 4 vyšetřených psů mají tuto predispozici diagnostikovanou. Dnes jsou to už 7 letí psi, a naštěstí zatím u žádného nedošlo k vypuknutí samotného glaukomu. Jak jsem už psala výše, genetika u této nemoci je tak nejasná, že Vám ani největší odborník neřekne, jestli to ten pes má po rodičích, nebo předkovi z před 4 generací, který to předal i přes to, že samotní rodiče jsou zdraví, a to jen proto, že se tam někde potkaly nějaké dva geny, které se potkat neměly. Samozřejmě, pravděpodobnost předání z nemocné matky nebo otce na štěnda je pak asi mnohem větší. Neexistují v současné době žádná genetická vyšetření, kterými by se zjistilo, jestli pes nemoc bude nebo nebude předávat. Lze pouze nechat psa vyšetřit a pokud vyšetření predispozici potvrdí, neměl by pak být jedinec využit v chovu.

Tímto článkem nechci vyvolávat nějakou lítost nad tím, co se nám stalo. Nechci ani nikoho poškodit, nechci vyvolávat paniku. Proto také píšu tato slova s určitým časovým odstupem od Darčina odchodu, abych nebyla až moc emotivní. Jde mi jen a především o to, abych informovala o tom, že nějaké takové onemocnění u maďarských ohařů existuje, že může mít fatální následky a že opatrnost by měla být na místě. Sama majitelka Fendy, podle svých slov, o její nemoci informovala jen chovatelku a svůj odchov, dál informaci o Fendině nemoci nepředala, z důvodu, aby někoho nepoškodila. Já dnes jen mohu litovat, že se ke mně informace o Fendy nedostala dřív, Darlen mohla být dávno vykastrovaná, nemoc se tak třeba nemusela projevit, nebo jsme si mohli vzít z jejich způsobu léčby příklad a Darlenka tu třeba dnes taky mohla být s námi a zítra oslavit své teprve 5. narozeniny. Ale to je jen „Coby, kdyby“.

Věřím, že mi snad tento článek nebude nikdo příliš zazlívat, ztráta Darlenky pro mě byla popravdě velká osobní tragédie, nevím, jestli je pro mě horší to, že tu s námi Darlenka už není, nebo vzpomínka na to, jakou bolest si musela prožít. Opravdu bych nikomu nepřála, aby si se svým psem prošel něco podobného a pokud by tento článek pomohl zabránit nemoci byť u jediného psa, byla bych za to moc ráda.

Ač se obecně razí spíše názor, že primární glaukom je u maďarských ohařů vzácné onemocnění, dostala se mi do rukou díky kamarádce veterinářce také studie Curyšské univerzity z let 1995 - 2009, která ve svém závěru konstatuje, že maďarský ohař je jedním z plemen psů s plemennou predispozicí pro primární glaukom. Takže opatrnost je určitě na místě. Predispozice primárního glaukomu se dá nechat vyšetřit u veterináře specialisty - oftalmologa, pes podstoupí tzv. gonioskopické vyšetření. Z pohledu majitele psa se nejedná o žádné složité vyšetření, psovi se kápne do oka a asi za 10 minut pan doktor oko prohlédne pomocí speciálního přístroje a zkontroluje iridokorneální úhel. Žádné uspávání, žádné odběry. Cena komplexního vyšetření očí i se zápisem do PP je u pana doktora Beránka cca 550Kč, jinde asi o něco dražší. Já za sebe budu určitě vždy toto vyšetření minimálně u chovných psů doporučoavt. Vím, že je celá řada nemocí a ideální by bylo testovat všechny. Primární glaukom je ale opravdu pro zvíře velice fyzicky bolestivá událost a pro majitele psychicky o nic méně. A 500 Kč v porovnání s ostatními náklady na chovnost je, skoro bych řekla, až nákladem zanedbatelným.

navigace: *************************************************************************************** > Aktuality > Jsou věci, o kterých by se mlčet nemělo, aneb jak jsem ztratila Darlenku
CINNAMON DIAMONDS
Menu
Kontakt

Ing. Jana Vojtová

cinnamondiamonds@gmail.com

 

 

Rychlé zprávy

Darlenka nás na vždy opustila. Nikdy na ni nezapomeneme, byla mi vším <3

 
Ohaři.eu

Copyright © 2008-2019 Web From Pixels group
design by BORI