CINNAMON DIAMONDS

Podzimní zkoušky - I. cena, 300 bodů, VÍTĚZ ZKOUŠEK. Darlen je CHOVNÁ FENA!!!

Začalo to nenápadně. V srpnu jsem si uvědomila, že všude vykládám, jak chci Darlen letos uchovnit, jak s ní chci zvládnout ty podzimní zkoušky, ale že jsem pro to zatím nic moc neudělala. Tak jsem odeslala přihlášku na podzimky na místní OMS, které se konají 30.9.2012 a čekala jsem, že až mi potvrdí účast, že mně to nakopne k nějaké činnosti. Jenže to se nestalo, nikdo se neozýval a já se pak asi po týdnu dozvěděla z druhé ruky, že zkoušky jsou plné. No nic, začali jsme cvičit i tak, byl ve hře ještě termín v říjnu, na který jsem tedy kvůli falešce nechtěla, ale tak co nadělám. Cvičili jsme s kozlíkem, jak dřevěným, tak kožešinovými. Holky pracovaly krásně od začátku a tak jsem si tak po týdnu řekla, že by to chtělo zvěř.

Koncem srpna jsme si tedy díky Martě Šoupalové (CHS Z Pelestrovských lesů) zajeli do Havl. Brodu pro králíka. Pan myslivec nám ho rovnou klepnul na místě, takže holky vyzkoušely rovnou donášení teplé srstnaté, vyzkoušeli jsme s Marťou a panem myslivcem i ztacenou a vlečky a bylo nám řečeno, že na podzimky můžeme z fleku. A to mě navnadilo. Koukla jsem do kalendáře a našla přeci jen ještě jedno řešení – 15.9.2012 PZ pořádané OMS Třebíč. Darlenka měla mít sice teprve 3 dny po hárání, ale riskla jsem to a přihlásila ji. A začal hon na zvěř. Naštěstí máme ty nejlepší chovatele, Juru a Evičku, kteří nám zvěř nabídli, ještě o víkendu jsem se pro ni zastavila a hned v neděli jsme s holkama začali, nebylo moc času, do zkoušek zbývalo 13 dní. Holky nosily krásně, sem tam nějaké zaváhání, ale po usměrnění opět vše jak má být. Hledačky jsme ani moc nezkoušeli, kromě jednou vyzkoušeného společného honu, Darlen mi běhala dobře a tak jsem ji to nechtěla otrávit a nechala jsem to osudu.

Až den před zkouškama jsem si pak uvědomila, že jsme tomu výcviku opravdu moc nedali. Holky byly sice strašně šikovné a dělaly vše jak se má, ale třeba jsme vůbec nevyzkoušeli střelbu při aportu kachny, kdy je střelec opravdu blízko. Taky to hledání jsme zkoušeli asi 2*, vlečky jsme natáhli max. každé 7*. Pomalu jsem si říkala, že si asi ztropíme pořádnou ostudu. Ale co už, zkoušky byly zaplaceny, tak jsme to jeli zkusit.

Zkoušky byly komornější, sešlo se 15 psů. Darlenka byla jediný zástupce MOK, jinak tu byli fousci, NKO, MO a NDO. Vylosovaly jsme si číslo 3 (zbylo na nás) a vydaly se společně s první skupinou do pole – jeteliny. Parádní prostor pro hledání. Druhá skupina byla na poli vedle a tak nám přebíhali zajoši z jedné strany na druhou podle toho, kde je kdo víc plašil :) Psi tak měli krásně zapachované pole a mohli ukázat co v nich je. Nechci Darlenku přechválit, ale kdo viděl, myslím, že by souhlasil se mnou, když napíšu, že Darlen byla o 2 třídy jinde než ostatní psi ve skupině. Běhala s obrovskou chutí, krásně systematicky, rychle, ale ne zbrkle, poslouchala mě na povely, které jsem ale nemusela ani moc dávat. Ani se nijak nevzdalovala, což mi občas dělá. Při společném honu si držela svůj prostor a o druhého psa se vůbec nestarala, prostě jen chtěla něco najít, reakce na střelu žádná, snad jen zvědavost, co kde bude. Byla krása na ni koukat. Po hledačkách přišly aporty. Nejdřív přinášení teplé pernaté, z toho jsem měla krapet strach, protože to jsme neměly možnost vyzkoušet. Ale Darlen naprosto bez zaváhání bažocha přinesla a to si troufnu říct, že ještě trochu mrskal nožičkama:) Následoval aport teplé srstnaté, potom donášení ztracené, vše bez sebemenšího zaváhání s krásnou předávkou. Následovaly vlečky. U pernaté mi trošku zatrnulo, byla nám natažena v místě, kudy asi 5 minut před tím upaloval zajoch. Darlen ale neomylně, s nosem zarytým v zemi, běžela po stopě bažanta, popadla ho a upalovala zpět ke mně, láskou bych ji byla v ten moment snědla, vážně. :) Vlečka králíka taky bez problémů a se stejně zarytým nosem v zemi jako u pernaté.

Během hledaček jsme narazily pouze na už upalujícího zajocha z vedlejšího pole, kterého naštěstí Darlen uklidňovala a tak nás čekalo ještě vystavování. Rozhodčí vypustili křepelku. Vystavování jsme opět od vlohovek nijak necvičily, ale Darlen mi začala pěkně vystavovat i zajochy v poli, když jsme na nějakého narazily, tak jsem věřila, že to zvládne. Bylo to jak z učebnice, stejně jako na vlohách. Po chviličce co jsem ji pustila z vodítka ji „něco“ praštilo přes nos, Darlen krásně postoupila, pevně vystavila a stála v klidu do chvíle, než jsem si pro ni přišla. Rozhodčí infarkt, že si jdu tak pomalu, měli jen jednu křepelku v zásobě a trošku se o ni báli, ale já jsem věděla, že Darlen prostě bude stát než si pro ni dojdu, ona to tak prostě má. :) No a pak už následovala pouze jediná disciplína, přinášení kachny. Už před zkouškama jsem měla z toho strach. Budu se ale opakovat. Prostě to bylo opět bez zaváhání. Rozhodčí odhodil kachnu, střelec vystřelil, Darlen vystřelila též a za pár vteřin už seděla přede mnou a mně spadl obr kamen ze srdce.

Podzimními zkouškami jsme tak nakonec s Darlenkou prošly bez jediného zaváhání, s plným počtem bodů a po sečtení všech bodů se nakonec Darlen, jako jediná s plným počtem, stala VÍTĚZKOU ZKOUŠEK.

Darlenka byla opravdu šikovná, pěli na ni chválu jak rozhodčí, účastníci, tak přihlížející v koroně. Co mě nejvíce potěšilo, byla slova jednoho z rozhodčích, že je vidět, že si fenu cvičím sama a že spolu máme pěkný vztah a ta fena pracuje pro mě s chutí a radostí. Jsem skoro měla na krajíčku, i když, kdyby viděli, co nám občas Darlen doma tropí za naschvály…no nic, o tom jindy :)

Chtěla bych moc poděkovat Martince za pomoc se sháněním výcvikových pomůcek a v neposlední řadě našim chovatelů Jurovi a Evičce za pomoc, za zvěř a za držení palců!

Tímto Darlen splnila poslední z podmínek chovnosti a po vyřízení nutných papírovaček se stane oficiálně chovnou fenou!